JAK ČASTÉ JE PŘEDÁVKOVÁNÍ AMLODIPINEM PŘI LÉČBĚ ARTERIÁLNÍ HYPERTENZE?

Cíl: Amlodipin je frekventně předepisovaný lék k terapii hypertenze. K diagnóze non-adherence je rutinně využíváno měření plazmatických hladin. V literatuře jsou omezená data o rozložení hladin amlodipinu v léčené populaci a korelace plazmatických hladin s nežádoucími účinky.

Soubor a metodika: Bylo zhodnoceno 642 měření plazmatické hladiny amlodipinu u 343 pacientů léčených pro arteriální hypertenzi. Minimální odstup mezi dvěma měřeními byl tři měsíce. Hladina mezi 6 a 18 µg/l byla považována za terapeutickou. Pacienti byli rozděleni do tří skupin - se subterapeutickou nebo neměřitelnou hladinou (G0), s terapeutickou hladinou (G1) a s hladinou nad nejvyšší terapeutickou mezí (G2). Zhodnotili jsme klinický stav, přítomnost otoků, udávané nežádoucí účinky, počet antihypertenziv a dávku amlodipinu v korelaci s plazmatickou hladinou.

Výsledky:
Pouze 30,7 % měření bylo v terapeutickém rozmezí. Neměřitelná nebo subterapeutická hodnota byla detekována u 19,9 % vzorků (n = 128), tito pacienti byli hodnoceni jako nekompliantní a byli vyloučeni z dalšího hodnocení. Hodnotu nad terapeutickou mezí jsme detekovali u 49,4 % vzorků (n = 317). U pacientů prokazatelně užívajících amlodipin (G1 + G2) bylo 61,7% vzorků nad terapeutickým limitem. Vyšší hladiny amlodipinu byly častěji detekovány u starších pacientů. Ve podskupině s převýšením horního limitu více než trojnásobně byli častěji pacienti užívající vyšší než doporučenou denní dávku, pacienti užívající léky interferující na úrovni cytochromu P450 3A4 a pacienti s renální insuficiencí. 39% těchto pacientů udávalo klinické potíže relevantní s popisovanými nežádoucími účinky léku.

Závěr:
Předávkování amlodipinem je časté a v klinické praxi pravděpodobně podceňované. Většina pacientů těchto pacientů má definovatelná rizika a nebezpečí překročení terapeutické meze může být předvídáno.

Práce s podporou grantového projektu IGA_LF_2016_039