EXTRAKORPORÁLNÍ RESUSCITACE (ECLS)) U OBĚHOVÉ ZÁSTAVY – MOŽNOSTI PREDIKCE ČASNÉ MORTALITY.
Úvod. Aplikace aktivní mechanické srdeční podpory u pacientů s refrakterní srdeční zástavou přestavuje ve většině případů jedinou možnost k překlenutí tohoto kritického stavu. Perkutánně zavedené V-A ECMO dává čas k objasnění příčiny zástavy a k provedení akutních výkonů.
Soubor a metodika. Analyzovali jsme soubor 29 nemocných, kterým jsme v průběhu oběhové zástavy urgentně aplikovali periferní V-A ECMO. Jednalo se o srdeční zástavy, které byly refrakterní ke standardní terapii. Použili jsme oxygenátor s krevní pumpou Cardiohelp (Maquet-Cardiopulmonary-AG, Hirrlingen, Germany) či CentriMag (Levitronix LLC, Waltham, MA, USA). Srdeční masáž zajišťoval ve většině případů zevní automatický sytém Lucas II (Physio-Control, Lund, Sweden). Urgentní zavedení probíhalo punkčně pod skiaskopickou či sonografickou kontrolou. Posuzovali jsme vliv renálního či hepatálního selhání na časnou mortalitu těchto nemocných. Dále jsme hodnotili parametry vnitřního prostředí (pH, laktát) iniciálně a po 24hodinách od napojení na V-A ECMO.
Výsledky. Průměrný věk v našem souboru byl 57 let (31-81). V 16 případech se jednalo o oběhovou zástavu mino nemocnici (OHCA), nemocničních zástav (IHCA) bylo celkem 13. Vstupní hodnota laktátu byla 11.42 ± 5.11 mmol/l, pH 6.98 ± O.21. U zemřelých pacientů jsme pozorovali signifikantní vzestup hodnoty kreatininu, AST a laktátu po 24hodinách od napojení systému. U přeživších pacientů byly hodnoty laktátu po 24 hodinách signifikantně nižší, zároveň jsme pozorovaly signifikantně nižší hodnoty ALT a AST mezi 24 a 48 hodinou. Mortalita v našem souboru byla 57%, s dobrým neurologickým výsledkem (CPC 1-2) skončilo 32% nemocných.
Závěr. Aplikace ECLS představuje metodu, která je schopna kompletně nahradit funkci srdce a plic. Je tak možné zvládnout i tak závažný stav jako je neúspěšná kardiopulmonální resuscitace a tím zvýšit šanci na přežití.