LÉČBA EREKTILNÍ DYSFUNKCE V BĚŽNÉ PRAXI

Cíl: Erektilní dysfunkce může být prvním projevem závažného aterosklerotického postižení. U mužů starších 50 let se udává výskyt u více než 50%.
Mezi nejčastější rizikové faktory erektilní dysfunkce patří: obezita, kouření, arteriální hypertenze, diabetes mellitus, či operace v pánevní oblasti.
Erektilní dysfunkci dělíme na psychogenní a organickou, která se dále dělí základně na cévní a neurogenní a další.  Aktivní přístup i v ambulancích kardiologů se stane jistě nezbytností
Metodika:  Erektilní dysfunkce nás tedy může upozornit na závažné onemocnění, ICHS, DM2, ICHDK ..Medikace  může v řadě případů zhoršit erektilní funkci ( betablokátory, RAAS. SSRI).
Výsledky: Pro ordinace interních oborů a praktických lékařů je běžnou praxi léčba cévní erektilní dysfunkce. Základem léčby jsou léky, které zvyšují krevní zásobení kavernózních těles. Nejznámějším lékem je sildenafil a léky podobné. Vedle sildenafilu existují léky s podobným mechanismem účinku – tadalafil a vardenafil. Sildenafil a vardenafil mají podobný účinek a působí pouze několik hodin. Tadalafil je dlouhodobě účinný a jeho účinek trvá více 16 – 18 hodin. Jejich podávání má některé zásadní kontraindikace, příkladně současné užívání léků pro anginu pectoris ( nitroglycerinové preparáty), kde efekt účinku může být potencován až negativně a může dojít třeba k těžké hypotenzi. Přístup pacientů je někdy velmi rozporný, kvůli erektilní dysfunkci samovolně mění doporučenou medikaci kardiovaskulárních chorob, i když znají důsledky této změny.
Závěr: Přístup k léčbě erektilní dysfunkce se jistě bude přesouvat i do ambulancí zaměřených na kardiovaskulární choroby a je třeba multidisciplinární spolupráce.
Podpořeno grantovým projektem AZV 15-31000A