MOŽNOSTI VYUŽITÍ MIKRORNA V ČASNÉ DIAGNOSTICE AKUTNÍHO INFARKTU MYOKARDU

Úvod: MikroRNA (mi-RNA) jsou skupinu nekódujících ribonukleových kyselin (RNA), které se účastní regulace genové exprese. Vznikají transkripcí ze svých samostatných genů uložených v oblastech DNA, po jejichž transkripci nedochází k translaci do proteinu, místo toho mají možnost se spárovat s cílovými molekulami mRNA na podkladě komplementarity bází, a po této vazbě následně snižují tvorbu proteinů, které mRNA kódují. Do krevního oběhu se mikroRNA dostávají aktivní sekrecí, nebo jsou uvolněny při poškození orgánů. Většina mikroRNA se v extracelulárním prostoru nachází ve vazbě na proteiny a je tedy velice stabilní, což je výhodné při jejich využití jako biomarkerů.
Cíl: Cílem naší studie je prokázat, že určité definované typy (miR-1, miR-133, miR-208, miR-499 a miR-663) lze použít jako biomarker poškození myokardu v časném stadiu akutních koronárních syndromů.
Metody: U pacientů se STEMI se provádí odběr krve i moči před revaskularizačním výkonem a následně po 3, 12, 24 a 72 hodinách. Vzorky jsou ihned centrifugovány a uloženy v hlubokém mrazu (-80ºC), poté se provede izolace miRNA a následně jejich zpracování metodou PCR.
Závěr: Oproti jiným doposud používaným molekulám v diagnostice akutních koronárních syndromů se mikroRNA dostávají i do moče, což rozšiřuje možné spektrum jejich použitelnosti v oblasti biomarkerů o úroveň výše do zcela neinvazivní diagnostiky bez nutnosti odběru krve. Naše studie objasní vztah mezi sérovou a močovou koncentrací mikroRNA, dynamiku těchto změn a jejich závislost na velikosti poškození myokardu při akutním koronárním syndromu.