PÍŠTĚLE VĚNČITÝCH TEPEN

 Cíl: prezentujeme kazuistiky pacientů s píštělemi věnčitých tepen a současně předkládáme souhrnou informaci o této problematice včetně současných možností terapeutického zásahu katetrizačními metodami.
Úvod: Koronární píštěle jsou definovány jako přímé prekapilární spojení mezi větvemi koronární tepny a dalším srdečním oddílem. Představují přibližně 0,2-0,4% vrozených srdečních vad a jsou přítomny až u 0,25% pacientů, kteří podstoupili koronarografii.
Metody: V prvním případě byla řešena koronaropulmonální píštěl komunikující r. circumflexus a plicnici. Tato píštěl byla řešena implantací dvojice coilů. V druhém případě se jednalo o pacientku s přítomností duplicity píštěle, a to v podobě aortopulmonální píštěle, která byla úspěšně uzavřena implantací AVP 2 okluderu a současně přítomné koronaropulmonální píštěle mezi r.circumflexus a pravou větví plicnice, které byly úspěšně uzavřeny coilingem. Přítomnost píštěle bývá často asymptomatická, ale může být spojena s různými klinickými příznaky, včetně bolestí na hrudi či projevy srdečního selhání. Více než 90% píštělí je drenováno do venozní cirkulace. Nejčastější místa drenáže v pořadí podle klesající frekvence jsou: pravá komora, pravá síň a pulmonální arterie. Většina píštělí jsou jednotlivé komunikace, ale vícečetné píštěle byly také popsány a i u našich pacientů jsme je zaznamenali.
Závěr: dostupné výsledky nasvědčují, že katetrizační uzávěr (implantace okluderu, coiling či embolizace,) je atraktivní, a díky rozvoji instrumentaria, i častěji vhodnější alternativa léčby v porovnání s chirurgickým řešením. Optimální indikací pro katetrizační uzávěr je proximální lokalizace a dostupnost píštěle instrumentariem, jedno drenážní místo píštěle a nepřítomnost dalších průvodních srdečních onemocnění vyžadujících chirurgický zákrok. Neprůchodnosti píštěle může být dosaženo takto u více než 95% pacientů.