JSOU PACIENTI PO KARDIOCHIRURGICKÝCH VÝKONECH INDIKOVÁNI KE KARDIOSTIMULACI ADEKVÁTNĚ?

Úvod: Poruchy rytmu vzniklé při nebo krátce po kardiochirurgickém výkonu patří mezi významné indikace k trvalé kardiostimulaci. Cílem práce bylo zjistit, zda jsou nemocní po kardiochirurgické operaci indikováni k trvalé kardiostimulaci správně, a zda potřebují kardiostimulaci i v odstupu několika měsíců po operaci.
Soubor a metody: Jedná se o retrospektivní monocentrickou analýzu, do které bylo zařazeno 28 konsekutivních pacientů, kterým byl v letech 2012 – 2014 implantován trvalý dvoudutinový kardiostimulátor pro peri- či pooperačně vzniklou poruchu rytmu. Pokud byla indikující diagnóza AV blokáda (AVB) a pacient měl při první kontrole stimulátoru stimulovanou komoru z více než 5 %, byl považován za adekvátně indikovaného. Analogické kritérium platilo pro sick sinus syndrom (SSS) a stimulaci síně. Průměrný věk pacientů byl 71±6 let, mužů bylo 46 %. AVB byla indikující diagnózou u 18 (64 %) pacientů a SSS u 11 (39 %) nemocných.
Výsledky: V případě AVB byli 3 pacienti (17,7 %) stimulováni v méně než 5 %. V případě SSS se jednalo o 1 nemocného (9 %). Nebyla zjištěna závislost mezi počtem dnů mezi operací a implantací stimulátoru a správností/nesprávností indikace ke stimulaci (medián (rozmezí) 8 (2-83) vs 9 (6-17) dnů, ns).
Závěry: U téměř 20 % pacientů došlo k pozdní restituci AV převodu. Perioperačně vzniklá AVB se tedy může upravit i v delším horizontu, než je v doporučených postupech uváděném intervalu 7 dnů od operace. Počty nemocných, kteří kardiostimulátor po operaci nepotřebují, může být i vyšší, protože pacienti mohou být více stimulováni při nevhodném nastavení kardiostimulátoru (např. při zbytečně vysoké základní frekvenci nebo nezapojení preference vlastního AV převodu). Limitem práce je malý počet nemocných, který v případě SSS neumožňuje zhodnocení výsledků.