PROGNOSTICKÉ FAKTORY U KOMATÓZNÍCH PACIENTŮ PO MIMONEMOCNIČNÍ OBĚHOVÉ ZÁSTAVĚ

Cíl: U komatózních pacientů po mimonemocniční oběhové zástavě, kteří podstupují terapeutickou hypotermii, není možné určit s jistotou jejich prognózu. Cílem práce byla identifikace klinických parametrů ovlivňujících krátkodobé a šestiměsíční přežití a neurologický stav.

Soubor a metodika: U 190 konsekutivních komatózních pacientů po oběhové zástavě, kteří prodělali terapeutickou hypotermii, bylo zhodnoceno přežití a neurologický stav (posuzovaný škálou CPC) v době dimise z intenzivní péče a po šesti měsících, a to v závislosti na klinických proměnných (věku, pohlaví, rizikových faktorech aterosklerózy, anamnéze ICHS, ejekční frakci levé komory srdeční), farmakologické anamnéze, parametrech kardiopulmonální resuscitace (úvodním rytmu, přítomnosti svědků při zástavě, délce laické a odborné resuscitace), laboratorních markerech (laktátu, troponinu, aminotransferázách), změnách na EKG a léčebných postupech (načasování SKG, době do dosažení terapeutické hypotermie a její délce).

Výsledky: V univariantní analýze byla identifikována řada nepříznivých prognostických faktorů, z nichž nejvýznamnější (p ˂ 0,001) byly vyšší věk, anamnéza ICHS, nepřítomnost defibrilovatelného rytmu při zástavě oběhu a obraz blokády pravého raménka Tawarova nebo depresí úseku ST na EKG. V multivariantní analýze byly prediktivními faktory pro úmrtí v době dimise deprese úseku ST (p = 0,03) a blokáda pravého raménka Tawarova na EKG (p = 0,04). Přítomnost defibrilovatelného rytmu při zástavě byla prediktorem příznivého neurologického stavu (CPC 1-2) v době dimise (p = 0,004) i po šesti měsících (p = 0,003) a předpovídala i přežití po šesti měsících (p = 0,003).

Závěr: Detekce defibrilovatelného rytmu na EKG v době příjezdu rychlé záchranné služby k pacientovi s mimonemocniční oběhovou zástavou je u komatózních pacientů hlavním prediktorem příznivé krátkodobé i střednědobé prognózy.