ROLE PŘIDÁNÍ SPIRONOLAKTONU A RENÁLNÍ DENERVACE U „TRUE-RESISTANT“ HYPERTENZE. ROČNÍ VÝSLEDKY RANDOMIZOVANÉ STUDIE PRAGUE-15

Cíl: tato randomizovaná, multicentrická studie srovnávala efektivitu renální denervace (RDN) proti samotné farmakoterapii u pacientů se skutečně rezistentní („true-resistant“) hypertenzí a sledovala efekt přidání spironolaktonu. Nyní jsou presentovány roční výsledky.
Soubor a metodika: „True-resistant“ hypertenze byla potvrzena pomocí 24h monitorování krevního tlaku po vyloučení sekundární hypertenze a potvrzení compliance k léčbě pomocí měření hladin antihypertenziv. Do studie bylo zařazeno celkem 106 pacientů: 52 bylo randomizováno k RDN a 54 pacientů k přidání spironolaktonu.
Výsledky: Vstupní klinický systolický (TK) byl v skupině RDN 159±17 mmHg při počtu antihypertenziv 5,1 a v konzervativní větvi 155±17 mmHg při 5,4 antihypertenziv. 12měsíční výsledky jsou k dispozici u 101 pacientů. Analýza podle původního léčebního záměru („intention-to-treat“) odhalila srovnatelný pokles 24h systolického TK, u RDN o 6,4 mmHg, p=0,001 proti poklesu o 8,2 mmHg, p=0,002 v konzervativní skupině. Analýza podle protokolu („per-protocol“) odhalila významný rozdíl v poklesu 24h systolického TK mezi kompletní RDN (o 6,3 mmHg, p=0,004) a podskupinou, kde byl spironolakton přidán a bylo v něm během 12 měsíců pokračováno (o 15 mmHg, p=0,003). Srovnání CT angiogramů před a rok po RDN neodhalilo relevantní změny.
Závěr: Tato studie ukazuje, že RDN je v časovém horizontu 12 měsíců bezpečná, bez závažných vedlejších účinků na renálních tepnách. RDN však není u „true-resistant“ hypertenze s potvrzenou adherenci k léčbě superiorní k intenzifikované farmakologické léčbě. Přidání spironolaktonu (když je tolerován) se v redukci TK zdá být efektnější.