TRANSPLANTACE SRDCE U DĚTÍ S VROZENOU SRDEČNÍ VADOU

Transplantace srdce představuje jedinou dlouhodobě účinnou léčebnou metodu u srdečních vad a onemocnění spojených s nezvládnutelným srdečním selháním. V dětském věku jsou nejčastějšími indikacemi dilatační kardiomyopatie, inoperabilní vrozené srdeční vady a srdeční selhání po operaci srdce. V našem sdělení se zaměřujeme na analýzu literárních zkušeností s transplantací srdce u dětí s vrozenou srdeční vadou. V novorozeneckém věku jsou k transplantaci nejčastěji indikovány inoperabilní vrozené srdeční vady s velice nepříznivou anatomií. Nejčastěji se jedná o syndrom hypoplastického levého srdce s těžkou trikuspidální insuficiencí, sníženou funkcí pravé komory, koronárními píštělemi nebo při přítomnosti dalších nepříznivých anomálií. Dalšími indikacemi jsou ostatní vady s funkčně jedinou komorou a anatomií nepříznivou pro totální kavopulmonální spojení, jako je defekt atrioventrikulárního septa s hypoplázií levé komory, dále korigovaná transpozice velkých arterií s těžkou dysfunkcí obou komor nebo nedomykavostí obou atrioventrikulárních chlopní vady s těžkou obstrukcí výtoku z obou srdečních komor nebo s poruchou funkce obou atrioventrikulárních chlopní, jako jsou nepříznivé formy dvojvýtokové pravé komory, korigované transpozice velkých arterií nebo společného arteriálního trunku. Transplantace srdce u komplexních srdečních vad vyžaduje individuálně  modifikovanou operační taktiku a techniku, zvláště při dextrokardii, anomálii systémového nebo plicního žilního návratu a při hypoplázii ascendentní aorty a aortálního oblouku. Zdokonalení transplantačního protokolu umožnilo výrazné zlepšení výsledků transplantace s 80% jednoročním a 50% desetiletým přežíváním. Asi 30% dětí se ale nedožije dárce. Širšímu využití transplantace srdce u malých dětí brání především nedostatek dárců, ekonomická náročnost a nedořešená legislativa. Podpořeno VZ FNM č. MZO 00064203.