DIAGNOSTICKÁ VÝTĚŽNOST DLOUHODOBÉ NEINVAZIVNÍ TRANSTELEFONNÍ MONITORACE EKG: VÝSLEDKY 4 LETÉ STUDIE U 4 811 PACIENTŮ

Cíl: Zhodnocení diagnostické účinnosti dlouhodobější monitorace EKG epizodním a smyčkovým záznamníkem s automatickou detekcí a transtelefonním přenosem dat v různých klinických indikacích.
Metodika: EKG monitoraci podstoupilo v letech 2011-2014 4811 pacientů pro nespecifikovaný pocit palpitací (n=1125), palpitace suspektní ze supraventrikulární tachyarytmie (SVT) (n=1069), synkopu (n=286), bradykardii nejasného významu (n=43), předchozí CMP (n=6) poté, kdy selhala diagnostika pomocí opakovaných 24-hodinových EKG Holterů. Dále se testoval výsledek ablace fibrilace síní (FS) (n=2240) nebo SVT/síňové tachykardie (AT) (n=72).
Výsledky: Bylo hodnoceno 752202 ECG záznamů (156±297 záznamů a 22±52 monitorovaných dnů na pacienta). Diagnóza byla zřejmá na 18464 záznamech. Typy arytmií zachycených u pacientů z prvních tří skupin jsou uvedeny v tabulce. Diagnostická výtěžnost byla nejvyšší ve skupině palpitací suspektních z SVT (záchyt SVT nebo FS u 31% pacientů). Pokročilá AV blokáda nebo SA pauzy byly nalezeny u 4% pacientů se synkopou a u 12% pacientů s bradykardií. FS byla odhalena u 33% pacientů z malé skupiny po prodělané CMP/TIA. Monitorace prokázala recidivy u 24% a 20% pacientů po ablaci FS resp. AT/SVT.
Závěr: Neinvazivní monitorace EKG s transtelefonním přenosem dat přímo umožnila následnou léčbu u relativně velké části pacientů a vyloučila závažnou arytmii u dalších 33% pacientů s jinou indikací monitorace než kontrolou ablační účinnosti. Neinvazivní monitorace EKG by měla předcházet invazivní diagnostická vyšetření především u pacientů se synkopou nebo palpitacemi bez strukturálního postižení srdce.