REAKTIVITA NA VOLUMEXPANZI U NEMOCNÝCH PO SRDEČNÍ ZÁSTAVĚ LÉČENÝCH MÍRNOU HYPOTERMIÍ

Indukce mírné hypotermie (MH) je součástí léčby nemocných po srdeční zástavě. Patofyziologické pochody související se srdeční zástavou i samotným navozením MH jsou spojené s poklesem srdečního výdeje komplexního původu. Není jednoduché se rozhodnout, zda léčit v první řadě volumexpanzí anebo katecholaminy.
Cíl studie: 1. Zhodnotit, zda nemocní po srdeční zástavě s nízkým srdečním indexem (C.I.) léčení MH příznivě reagují na volumexpanzi, 
2. posoudit, zda respirační variabilita maximální rychlosti průtoku krve aortální chlopní (ΔVaopeak), integrálu rychlosti proudění krve aortální chlopní (ΔVTIao), maximální rychlosti E vlny transmitrálního průtoku (ΔVEpeak) a průměru dolní duté žíly (ΔDDZ) jsou prediktory příznivé reaktivity na volumexpanzi (nárůst C.I. o > 15%).
Metoda: Vyšetřeni byli konsekutivně 4 nemocní po srdeční zástavě léčení mírnou hypotermií s C.I. < 2,5 l/min/m2. Po dosažení cílové tělesné teploty (tt) pod 34°C byla transtorakální echokardiografií stanovena respirační variabilita uvedených parametrů a C.I. Po rychlé volumexpanzi fyziologickým roztokem v dávce 10 ml/kg byla měření opakována.
Výsledky: U 2 mužů a 2 žen s tt 32,2±0,5°C, C.I. 1,77±0,24 l/min/m2 a ejekční frakcí levé komory 41±14% byla u všech pozorována příznivá reakce na volumexpanzi s nárůstem C.I. o 40,2±15,1%. Vysoká úvodní hodnota respirační variability všech sledovaných parametrů výrazně poklesla po volumexpanzi také u všech nemocných (ΔVaopeak: z 26,6±5,6 na 7,8±4,6%, ΔVTIao: z 29,6±8,3 na 6,4±4,8%, ΔVEpeak: z 34,5±4,9 na 11,6±3,1%, ΔDDZ: z 33,3±16,1 na 10,9±4,7%, p<0,05).
Závěry: Na základě uniformní reakce sledovaných parametrů je přes malou velikost souboru pravděpodobné, že nemocní po srdeční zástavě se sníženým C.I. a léčení mírnou hypotermií příznivě odpovídají na volumexpanzi a parametry ΔVaopeak, ΔVTIao, ΔVEpeak a ΔDDZ jsou prediktory této příznivé reakce.