JAK DIAGNOSTIKOVAT SRDEČNÍ SELHÁNÍ? FONENDOSKOPEM
Odebrání anamnézy a pečlivé klinické vyšetření patří mezi stále mezi základní a neodmyslitelné medicínské postupy. Nemocný se srdečním selháním přichází do ordinace lékaře pro dušnost, nejdříve námahovou v pozdějších stadiích i klidovou ( od NYHA II až po NYHA IV) nebo nepřiměřenou únavu. Z dalších subjektivních stesků to může být nechutenství, palpitace, závratě aj. Aktivně se ptáme po možných vyvolávajících příčinách srdeční nedostatečnosti. Objektivně můžeme zjistit v počátečních stadiích zvýšený hepatojugulární reflex později až hepatomegalii, otoky DK. Na plicích nepřízvučné chrůpky při městnání později až pleurální výpotek či při akutním selhání známky plicního edému. Na srdci zjišťujeme výskyt cvalové ozvy, což je způsobeno nárazem krve v diastolické fázi rychlého plnění komor. Zjištění této ozvy je důležité nejen pro diagnózu srdečního selhání ale též pro rozhodování o léčbě. Z dalších klinických známek hodnotíme pravidelnost srdeční akce, při nepravidelnosti pátráme po periferním deficitu, samozřejmostí je správné měření krevního tlaku. Teprve po tomto klinickém vyšetření následuje sestavení dalších laboratorních a přístrojových metod k upřesnění diagnózy srdečního selhání.
Práce byla vypracována v rámci Výzkumného záměru MŠMT - MSM0021622402