TERAPIE AKUTNÍHO SRDEČNÍHO SELHÁNÍ

        Akutní srdeční selhání je klinický syndrom manifestovaný rychle se rozvíjejícími známkami městnání a/nebo hypoperfúze orgánů. Základním přístupem je snaha o odstranění vyvolávající příčiny, správná farmakoterapie a zavedení následné léčby zabraňující dalším atakám. Léky, od kterých můžeme očekávat největší prospěch jsou diuretika, vazodilatancia a pozitivně inotropní látky. Léčbou prvé volby je většinou vazodilatační léčba. Nejčastěji jsou používány nitráty v kontinuální infúzi. U levostranného selhání s hypertenzí je prospěšný nitroprusid sodný. Diuretika jsou indikována u pacientů při známkách retence tekutin. Lékem volby je furosemid podaný i.v. Při nedostatečné odpovědi zvyšujeme dávku přidáním diuretika působícího v jiné části nefronu. Pokud je příčinou hypoperfúze ledvin, dosáhneme účinku infúzí nízké dávky dopaminu. Není vhodné diuretika předávkovat, toto vede k hypovolemické hypotenzi a vzestupu sérového kreatininu a urey. Pozitivně inotropní látky zvyšují srdeční výdej posílením kontrakce myokardu. Indikací pro jejich podání je  periferní hypoperfúze. K dispozici jsou tři lékové skupiny – katecholaminy, inhibitory fosfodiesterázy III a kalciové senzitizéry.  Na vzestupu je užívání levosimendanu, jehož hlavním účinkem je zvýšení citlivosti troponinu C k intracelulárním iontům kalcia. Aplikace pozitivně inotropních látek by měla být vždy pečlivě zvážena a rezervována pouze k překlenutí kritického období.
   V některých případech může být zásadním léčebným přístupem urgentní operace (revaskularizace myokardu, korekce anatomických poruch a náhrada či plastika srdečních chlopní i implantace mechanické srdeční podpory jako dočasné řešení před transplantací srdce).
  Je žádoucí, aby léčba byla vedena kardiologem, který též posoudí, zda má být kontaktováno specializované centrum s možností komplexního diagnostického a léčebného přístupu.