RESYNCHRONIZAČNÍ SRDEČNÍ TERAPIE - STŘEDNĚDOBÉ SLEDOVÁNÍ 82 PACIENTŮ
Cíl: Posoudit v retrospektivní studii střednědobé výsledky biventrikulární (BiV) stimulace u pacientů se srdeční insufuciencí.
Soubor a metody: 82 po sobě jdoucím pacientům (prům. věku 59,4±9,9, se srdeční insuficiencí NYHA III, s BLTR s QRS >= 130ms, s diagnózou dilatační kardiomyopatie (DKMP) 58x, ischemické choroby srdeční (ICHS) 23x, obojí 1x) implantovány (1.9.2000-31.10.2005) na naší klinice BiV PM (65) nebo BiV ICD (17). Atrioventrikulární zpoždění individuálně optimalizováno pomocí echokardiografie. Před implantací a za 3 měsíce stanoveny: srdeční insuficience (NYHA), echokardiograficky ejekční frakce levé komory (EF LK) a spiroergometricky maximální spotřeba kyslíku. Průměrná doba sledování byla 23,8 ± 16,3 měsíců. Dále posouzeny komplikace (n=82) a dvouleté přežívání (n=47).
Výsledky: 1) po 3 měsících BiV stimulace pokles prům. třídy NYHA z 2,9±0,3 na 2,4±0,5 (n=73, p‹0,001), vzestup prům. EF LK z 20,6±4,9 na 25,4±6,2% (n=73, p‹0,001), vzestup prům. maximální spotřeby kyslíku při zátěži z 13,8±3,2 na 15,4±2,8 ml.min-1kg-1 (n=42, p=0,004). 2) repozice elektrody v koronárním sinu provedena u 3 (3,7%), implantace epikardiální elektrody u 6 (7,5%), repozice síňové elektrody u 2 (2,4%) a pravokomorové elektrody u 1 (1,2%) pacientů. Kontralaterální reimplantaci pro zánětlivé komplikace bylo nutné provést u 2 (2,4%) pacientů. 3) U pěti (6,1%) pacientů provedena transplantace srdce. 4) Dvouleté přežívání bylo 70%, (u DKMP 72% a u ICHS 57%).
Závěr: V retrospetivní studii pacientů s BiV stimulací potvrzen ústup srdeční insuficience, zlepšení výkonnosti a únosný výskyt komplikací. Dvouleté přežívání činilo 70%.
(PRÁCE BYLA VYPRACOVÁNA V RÁMCI VÝZKUMNÉHO ZÁMĚRU MŠMT - MSM0021622402)