HODNOCENÍ VIABILITY MYOKARDU MAGNETICKOU REZONANCÍ

Určení viability myokardu je důležité pro stanovení optimálního léčebného postupu u nemocných s ischemickou kardiomyopatií. Novou diagnostickou metodou, kterou lze k detekci viabilní myokardu využít je magnetická rezonance (MR). Viabilní myokard lze pomocí magnetické rezonance zobrazit několika způsoby. Zátěžová dynamická MR je obdobou zátěžové echokardiografie. Další postupy jsou založeny na zobrazení různé odlišné struktury viabilního a neviabilního myokardu. Ireverzibilní postižení myokardu při akutním infarktu myokardu je charakterizováno zvýšenou intenzitou T2 váženého signálu. Nejvíce klinických zkušeností je s postkontrastním MR zobrazením. Paramagnetická kontrastní látka obsahující gadolinium se signifikantně více vychytává v oblastech akutního i chronického infarktu myokardu. Kumulace paramagnetické kontrastní látky při MR vyšetření odpovídá rozsahu ireverzibilního postižení myokardu. Transmurální rozsah kontrastem zvýrazněné predikuje zlepšení systolické funkce levé komory po revaskularizaci. Ireverzibilní postižení myokardu identifikované na základě pozitronové emisní tomografie která je některými autory považována za zlatý standard v detekci viability myokardu, odpovídá výrazné kumulaci kontrastní látky při MR zobrazení. Postkontrastní MR vyšetření tak může být alternativou ostatních vyšetřovacích metod používaných k detekci viabilního myokardu.