SPIROERGOMETRICKÉ VYŠETŘENÍ V DIFERENCIÁLNÍ DIAGNOSTICE DUŠNOSTI
Úvod:
Spiroergometrické vyšetření je vyšetřovací metoda běžně používaná pro stanovení zátěžové kapacity a odpovědi na léčbu u nemocných se srdečním selháním, kteří jsou kandidáti srdeční transplantace. Méně častým praktickým využitím spiroergometrie je v rámci diferenciální diagnostiky dušností ,stanovení funkční významnosti regurgitační chlopenní vady a posuzování invalidity. Určujícími parametry při diferenciální diagnostice dušnosti, v rámci spiroergometrického vyšetření, jsou VO2 max, % AT z VO2 max,dechová rezerva, RER.
Výsledky:
Na souboru 100 pacientů pro dif. dg dušnosti bylo provedeno spiroergometrické vyšetření.Byly stanoveny základní parametry jako VO2 max, AT, % tabulkového AT, dechová rezerva, O2 puls, poměr respirační výměny. Dále bylo sledováno běžné údaje jako aktuální TF, TK, max TF, TF při AT, 12-svodové EKG,VE max,VE/VO2,VE/VCO2,Pet O2,Pet CO2.Dle získaných parametrů byla provedena analýza údajů dle schématu převzatého z Richard V.Milani: Circulation,2004, III,č. 4-Kardiopulmonální zátěžový test.Jak odlišíme příčinu dušnosti?.Po konečném vyhodnocení parametrů je možno zjistit předpokládaný důvod dušnosti. Výsledky prezentujeme formou 3 nejzajímavějších kazuistik, kde je převeden způsob užití výše uvedeného schématu u jednotlivých pacientů s různou etiologií dušnosti.
Závěr:
Spiroergometrické vyšetření je rychlou metodou k orientačnímu určení etiologie dušnosti. Při kvalitním provedení a vyhodnocení pomáhá kardiologovi určit směr diferencionální diagnostiky dušnosti.