SPIROERGOMETRICKÉ VYŠETŘENÍ V DIFERENCIÁLNÍ DIAGNOSTICE DUŠNOSTI

Úvod:
Spiroergometrické vyšetření je  vyšetřovací  metoda  běžně používaná pro stanovení zátěžové kapacity  a odpovědi  na léčbu u nemocných  se srdečním selháním, kteří jsou kandidáti  srdeční transplantace. Méně častým  praktickým využitím spiroergometrie je  v rámci diferenciální diagnostiky dušností ,stanovení funkční významnosti regurgitační chlopenní  vady a posuzování invalidity. Určujícími parametry při diferenciální  diagnostice  dušnosti, v rámci spiroergometrického vyšetření, jsou VO2 max, % AT z VO2 max,dechová rezerva, RER. 

Výsledky:
 Na souboru 100 pacientů  pro dif. dg dušnosti bylo provedeno spiroergometrické vyšetření.Byly stanoveny základní  parametry jako VO2 max, AT, % tabulkového  AT, dechová rezerva, O2 puls, poměr respirační výměny. Dále bylo sledováno běžné údaje jako aktuální TF, TK, max TF, TF při AT, 12-svodové EKG,VE max,VE/VO2,VE/VCO2,Pet O2,Pet CO2.Dle  získaných parametrů byla provedena analýza údajů dle schématu převzatého z Richard V.Milani: Circulation,2004, III,č. 4-Kardiopulmonální zátěžový test.Jak odlišíme příčinu dušnosti?.Po konečném vyhodnocení parametrů je možno zjistit předpokládaný důvod dušnosti. Výsledky prezentujeme formou 3 nejzajímavějších kazuistik, kde je převeden způsob užití výše uvedeného schématu u jednotlivých pacientů s různou etiologií dušnosti.

Závěr:
Spiroergometrické vyšetření je rychlou metodou k orientačnímu určení etiologie dušnosti. Při kvalitním provedení a vyhodnocení pomáhá kardiologovi  určit směr diferencionální diagnostiky dušnosti.