PROGNOSTICKÉ HODNOCENÍ NEMOCNÝCH PO INFARKTU MYOKARDU

Pro prognostické hodnocení nemocných po infarktu myokardu slouží řada ukazatelů, z nichž se nejčastěji udávají funkce LK, tíže koronárního postižení, reziduální ischemie a elektrická stabilita myokardu. Za nejcennější ukazatel dlouhodobé prognózy se často pokládá tolerance zátěže a ukazatelé funkce LK, zatímco projevy ischémie mají  v řadě prací malou nebo žádnou prognostickou hodnotu.
Cílem bylo zhodnocení prognostické hodnoty některých klidových a zátěžových ukazatelů, u nemocných, kteří absolvovali po IM nebo revaskularizačním zákroku pro AP  dvouměsíční rehabilitační program.
Soubor tvoří  582 nemocných, 89% mužů a 11% žen, průměrného věku 56 + 11. Na začátku a na závěr rehabilitace jsme prováděli zátěžovou echokardiografii (ZE). V souboru jsou zařazení nemocní, kteří absolvovali rehabilitační program od roku 1993 do konce roku 2002. Pro prognostické hodnocení jsou  použity údaje  získané při ZE na závěr rehabilitace. Vedle klinických ukazatelů jsme hodnotili  objemy LK, ejekční frakci, hmotnost LK na m2 jako ukazatel hypertrofie LK, relativní tloušťku LK  a dilataci LK.  
Z kardiovaskulární příčiny zemřelo  za sledované období 26 nemocných, tedy 4,5%. Jednoroční mortalita je 0,94%,  pětiletá 2,85%. Desetiletá pravděpodobnost přežití je 90%. Předpovědními faktory  úmrtí byly jak  parametry tolerance zátěže,  tak některé ukazatele  funkce a morfologie LK. Signifikantní spojitost byla s věkem  (p<0,01), s tolerancí zátěže (p<0,001),  ukazatelem kyslíkové spotřeby  MET (p<0,001). Z echokardiografických ukazatelů  s velikostí levé síně (p<0,001), diastolickým i systolickým rozměrem LK (p<0,01, resp. p<0,01), enddiastolickým i endsystolickým objemem LK (p< 0,001, resp. p<0,001) a s hmotou LK (p<0,001).  Nejtěsnější spojitost byla s hodnotou ejekční frakce  (p<0,0001). 
Tolerance zátěže a echokardiografické ukazatele mají výbornou předpovědní hodnotu kardiovaskulárního úmrtí.