ÚLOHA ECHOKARDIOGRAFIE V DIAGNOSTICE A LÉČBĚ PERIKARDIÁLNÍHO VÝPOTKU PO KARDIOCHIRURGICKÉM VÝKONU

Echokardiografie je základní vyšetřovací metodou v diagnostice a léčbě perikardiálního výpotku. Perikardiální vak obsahuje za normálních okolností malé množství tekutiny. Pokud je přítomno větší množství tekutiny, zobrazí se při echokardiografii jako tzv. echo-prázdný prostor mezi oběma listy perikardu. U malých výpotků nám pomůže M-mode v end-diastole. Při větších postačuje 2-D echokardiografie. Pro hemodynamickou významnost výpotku (až tamponádu) svědčí tyto echokardiografické známky : 1. diastolický kolaps pravé komory, 2. systolický kolaps pravé síně 3.reciproční změny velikosti či objemů levé a pravé komory během respirace 4.respirační kolísání AV průtoků o více než 25% - v inspiriu zvýšení průtoku Tri ústím a zmenšení průtoku v Mi ústí      5. dilatace dolní duté žíly s chyběním respiračního  kolísání 6. známky pulzus paradoxus - kolísání VTI ve výtokovém traktu LK při respiraci. Pro klinickou závažnost výpotku není rozhodující jen množství, ale i rychlost vzniku, protože rychle vzniklý výpotek může vést k tamponádě i při separaci do 10mm. Po kardiochirurgickém výkonu se perikardiální výpotek vyskytuje relativně často až u 64% pacientů s maximem okolo 5-10 dne od operace. Však jen 2% jsou závažná, vyžadující léčbu. Typické je, že více než 55% jsou výpotky lokalizované, což vede často k atypické klinické manifestaci a obtížné echokardiografické diagnostice. Část těchto výpotků, zvláště pokud jsou lokalizovány jen okolo síní či jsou s četnými koaguly /hematomy/ musí být řešena kardiochirurgicky, revizí. Pokud jsou výpotky perkutánně přístupné, je  metodou volby punkce za echokardiografické kontroly ( nalezení optimálního místa punkce a směru vedení jehly, monitorace odsávání ).