SROVNÁNÍ EFEKTU IZOLOVANÉ LEVOKOMOROVÉ A BIVENTRIKULÁRNÍ STIMULACE U NEMOCNÝCH S CHRONICKÝM SRDEČNÍM SELHÁNÍM NA PODKLADĚ IDIOPATICKÉ DILATAČNÍ KARDIOMYOPATIE

±Úvod: Předběžná data ukazují, že izolovaná levokomorová stimulace (LVP) vede ke srovnatelnému zlepšení jako stimulace biventrikulární (BV). Dlouhodobý efekt LVP a vliv na komorovou dyssynchronii však nejsou známy. K vyloučení vlivu jizev po infarktu myokardu na průběh aktivace komor, byl dopad LVP studován pouze u pacientů s idiopatickou dilatační kardiomyopatií.
Metodika: Do studie bylo zahrnuto celkem 27 pacientů, kteří splňovali konvenční indikační kriteria k resynchronizační terapii. Nemocní byli randomizováni k BV (n=13) nebo LVP (n=14) a jejich dlouhodobé klinické a echokardiografické zlepšení bylo sledováno každé 3 měsíce. Za klinické „ respondery“ byli označeni nemocní se zlepšením NYHA třídy o >1 stupeň.
Výsledky: Vstupní charakteristika byla srovnatelná u obou skupin. Ačkoliv jak BV, tak LVP vedly ke zlepšení NYHA třídy a tolerance zátěže při 6-min testu chůze, LVP byla spojena se signifikantně lepšími výsledky. V BV skupině bylo celkem 4/13 nonresponderů, zatímco ve skupině s LVP byli pouze 2/14 (p=0.006). Významná redukce mitrální regurgitace a vzestup EF levé komory byly pozorovány pouze u LVP. U obou skupin byl patrný trend k redukci end-diastolického rozměru levé komory. Jak LVP, tak BV prodloužily významně preejekční periodu pravé komory (110,9±19 na 140,4±40 u BV a 108,9±29 na 155,1±43 ms u LVP) bez korespondující změny tohoto intervalu u komory levé. Výsledkem byla redukce interventrikulární dyssynchronie (viz tabulka).

Závěry: U nemocných s dilatační kardiomyopatií je Izolovaná  LVP v porovnání s BV spojena s výraznějším klinickým zlepšením, redukcí mitrální regurgitace a vzestupem EF levé komory.

Podpořeno grantem IGA MZČR 8541-3/2005