SCINTIGRAFIE MYOKARDU – ZÁKLADNÍ PRINCIPY A KLINICKÉ POUŽITÍ.

Úvod: Scintigrafie myokardu je nejčastěji používanou metodou nukleární kardiologie. Její obrazové informace jsou  v současné době využívané především pro klinické rozhodování u pacientů s ICHS.

Metoda: Základním principem zobrazení v nukleární kardiologii je detekce záření radiofarmaka detektorem a následné zpracování takto získaných dat. Nejvíce se používají radiofarmaka pro zobrazování perfuze myokardu nebo jeho viability. Pro zobrazování se používají speciální detektory ionizujícího záření – gamakamery (SPECT a PET). Získaná data se zpracovávají pomocí různých programových souborů, které umožňují kvantifikaci získaných dat. 

Výsledky: Největší význam scintigrafie myokardu spočívá v tom, že umožňuje rutinně zobrazit rozložení krevního toku svalovinou levé komory srdeční na vrcholu zátěže a v klidu, může tedy zcela neinvazivním způsobem měřit velikost koronární rezervy. Kromě toho poskytuje při jednom vyšetření pacienta informace nejen o distribuci prokrvení srdečního svalu, ale také o jeho mechanické funkci, a to jak globální tak regionální. Její největší klinická cena je tedy v rizikové stratifikaci pacientů. V tomto směru se jí nevyrovná žádná v současné době rutinně používaná neinvazivní zobrazovací metoda. Rovněž informace, které scintigrafie poskytuje o viabilitě myokardu, hrají v dnešní době epidemie srdečního selhání významnou roli, zejména při racionální indikaci revaskularizace.

Závěr: Výstupy scintigrafie myokardu byly v posledních letech akceptovány jako konečná hodnocená kriteria řady klinických lékových studií a byly rovněž uznány jako vstupní kriteria výzkumných studií, které se zabývají novými léčebnými metodami kardiovaskulárních nemocí. Poslední léta prokázala vysokou spolehlivost a reprodukovatelnost této metody jakož i její vysoký potenciál pro měření srdečního prokrvení, viability a globální i regionální funkce levé komory.