DVANÁCTITÝDENNÍ ŘÍZENÝ AMBULANTNÍ REHABILITAČNÍ PROGRAM U MUŽŮ PO AORTOKORONÁRNÍM BYPASSU: VLIV NA AEROBNÍ KAPACITU A MAXIMÁLNÍ VÝKON

Cílem studie bylo posoudit vliv dvanáctitýdenního řízeného ambulantního rehabilitačního programu u mužů po  aortokoronárním bypassu (ACB) na výkonnost funkční zdatnost.
Soubor:  Do studie bylo zařazeno 16 mužů po ACB (průměrný věk 63 ± 8 let, průměrná ejekční frakce 49 ± 10,9). Soubor jsme rozdělili do 2 skupin. První skupinu tvořilo 8 mužů (průměrný věk 62 ± 8, průměrná EF 52 ± 10,7 %), kteří absolvovali v rámci druhé fáze kardiovaskulární rehabilitace kombinovaný trénink (KT). Druhou skupinu tvořilo rovněž 8 mužů (průměrný věk 64 ± 8 let, průměrná EF 46 ± 11,1 %), kteří absolvovali čistě aerobní trénink (AT).
Metody: Před zahájením a po ukončení programu bylo provedeno spiroergometrické vyšetření do symptomy limitovaného maxima. Tréninková tepová frekvence a zátěž byly stanoveny na úrovni anaerobního prahu. Ambulantní řízený program probíhal 3x týdně po dobu 12 týdnů.
Výsledky: Skupina s KT: VO2max 1481 ± 268,8 vs. 1821 ± 499,0 ml.min-1 (P < 0,05);
Wmax 95 ± 20,0 vs.121 ± 36,7 W (P < 0,05);
Skupina s AT: VO2max 1389 ± 411,3 vs. 595 ± 397,6 ml.min-1(P < 0,01);
Wmax 81 ± 29,6 vs. 129 ± 29,2 W(P < 0,05).
Závěr: Dvanáctitýdenní rehabilitační program vedl ke zvýšení aerobní kapacity  i maximálního dosaženého výkonu jak u skupiny mužů s kombinovaným tréninkem tak u skupiny mužů s aerobním tréninkem bez posilování. Nedošlo ke změně základních hemodynamických parametrů v  klidu ani na vrcholu zátěže.
Podporováno grnatem MSM 0021622402