SROVNÁNÍ TRVALÉ STIMULACE HROTU A SEPTA PRAVÉ SRDEČNÍ KOMORY

ÚVOD:  Téměř 50 let je komorová elektroda trvalé kardiostimulace umísťována do hrotu pravé komory srdeční.  Řada experimentálních i klinických studií z poslední doby však ukazuje, že stimulace hrotu pravé komory (PK) srdeční se širokým QRS komplexem vede k nevýhodné aktivaci komor, která může být  spojena s poruchou systolické i diastolické funkce levé komory (LK) srdeční. Řešením je stimulace z alternativních míst PK, v klinické praxi nejčastěji ze středního septa PK. Na našem pracovišti je prováděna studie, která řeší srovnání  stimulace septa a hrotu, vyšetřujeme echokardiografické parametry  komorové dyssynchronie. Cílem tohoto sdělení je hodnocení akutního vlivu těchto dvou míst trvalé stimulace.
METODIKA: 40 pacientů ( 30 mužů, průměrný věk 7310 let) s pokročilou AV blokádou  a zachovanou funkcí  LK  ( EF> 45%) bylo zařazeno do studie. Pts byli randomizováni v poměru  2:1  k septální stimulaci (26 pts, průměrný věk 7310 let ) nebo hrotové stimulaci (14 pts, průměrný věk 72  let). Elektroda s aktivní fixací byla umistěna buď na septum či do hrotu PK.
ZÁVĚR:  V předložené studii bylo sice prokázáno výrazné zůžení šíře QRS komplexu při stimulaci septa pravé komory než při stimulaci hrotu, nicméně echokardiografické ukazatele komorové dyssynchronie se bezprostředně po implantaci významně nelišily.Pacienti jsou nadále ambulantně sledováni.
Studie byla podpořena IGA MZČR no. NR 8553-3/2005.