KLINICKÉ POUŽITÍ KMENOVÝCH BUNĚK KOSTNÍ DŘENĚ PO AKUTNÍM INFARKTU MYOKARDU – PŘEDČASNĚ UKONČENÁ STUDIE.

Cíle: I přes široce rozšířené použití efektivních reperfuzních léčebných metod, pacienti s rozsáhlým akutním infarktem myokardu (AIM), kteří přicházejí k léčbě pozdě, mají špatnou            prognózu. Studie sledovala bezpečnost a efektivitu intrakoronární (I.c.) aplikace kmenových buněk kostní dřeně (KB) u této skupiny nemocných.
Metodika: 27 pacientů s velkým AIM přední stěny (věk 59+=12 let, 81% mužů) , léčených koronární angioplastikou (PCI) s implantací stentu za 4 a více hodin po začátku symptomů a významnou  následnou dysfunkcí LK (průměrná ejekční frakce 39+-6%) bylo randomizováno buď k i.c. aplikaci BMC za 4-11 dní po příhodě (n=17, skupina (sk) A) nebo ke standardní medikamentosní léčbě (n=10, sk.B). Klinický stav , funkce LK echokardiograficky a velikost infarktového ložiska pomocí perfusní scintigrafie myokardu byly zhodnoceny při propuštění a za 4 měsíce po příhodě, kdy byla  provedena i kontrolní koronární angiografie.
Výsledky: U 3 nemocných ve skupině A došlo k závažným komplikacím, které vedly k jejich úmrtí, z toho jedna  byla v přímé souvislosti s odběrem KB. Restenoza byla detekována u 2 nemocnch v každé skupině.  EF LK stoupla  srovnatelně v obou skupinách (+6% ve sk. A,  +8% ve sk. B, NS). Nebyl žádný rozdíl  ve změně konečného diastolického objemu LK (+9ml ve sk.A, +12ml ve sk. B, NS), konečného systolického objemu LK (z -2ml v obou skupinách) či indexu pohyblivosti stěny LK (pokles o 12,8% ve sk. A , o 7,4% ve sk. B, NS). Velikost infarktového ložiska poklesla v obou skupinách stejně (o 26,3% a 25,7%, NS).
Závěr: U pacientů s velkým AIM a opožděnou reperfuzí došlo ke zlepšení funkce LK po PCI, žádný aditivní efekt i.c. aplikace KB na funkci LK či parametry její remodelace však nebyl detekován. Odběr KB u této skupiny nemocných může být navíc provázen vážnými komplikacemi . Studie byla proto předčasně ukončena.
Podpořeno grantem IGA MZ ČR č. 8225-3/2004