PŘÍNOS ZÁTĚŽOVÝCH ZOBRAZOVACÍCH METOD VE STRATEGII DIAGNOSTIKY A LÉČBY ICHS

Postupným osvojováním doporučení pro diagnostiku a léčbu stabilní ischemické choroby srdeční z r. 2013 dochází i u nás k výraznějšímu rozvoji zátěžových zobrazovacích metod srdce. Ty mají jednoznačně vyšší senzitivitu a specificitu než zátěžové EKG, které je indikováno pouze u pacientů v nižším středním riziku ICHS s dobře odečitatelným EKG v případě, že jsou schopni dosáhnout cílové zátěže. I v této skupině je ale doporučovanou alternativou CT koronarografie.

Zátěžové zobrazovací metody mají svoje přednosti a limitace: zátěžová echokardiografie je nejlevnější a teoreticky nejvíce dostupná, ale problémem zůstává i přes použití kontrastní látky vyšetřitelnost, zátěžový SPECT myokardu je dražší, představuje radiační zátěž a může vykazovat falešené defekty v oblasti septa (LBBB) a spodní stěny myokardu, CT koronarografie je přes pokroky stále zatížena nemalou iradiací a nadhodnocuje těžce kalcifikované koronární léze. Zátěžové MR srdce představuje poslední z metod, není omezena vyšetřitelností a jako jediná zobrazuje absolutní defekt v perfůzi při zátěži, ale její dostupnost je zatím omezená.

Zátěžové zobrazovací metody jsou schopny oproti zátěžovému EKG nejen odhalit ischemii myokardu, ale také zjistit její rozsah, což umožňuje určit strategii léčby. U pacientů se zachovalou systolickou funkcí levé komory nepředstavuje limitovaná ischemie (‹10% myokardu,<=2 segmenty/17 segmentového modelu) vysoké riziko nežádoucí příhody a je indikována iniciální farmakologická léčba (FL). V této skupině je revaskularizace indikována jen při jejím selhání k ovlivnění symptomů. Žadné omezující obtíže při FL v případě postižení jiné tepny než kmene ACS, proximálni RIA nebo poslední průchodné tepny nebo při postižení tepny zásobující ischemickou oblast ‹10 % myokardu nebo hodnota FFR >= 0,80 nejsou indikací k revaskularizaci (třída III, úroveň znalostí A).