PLICNÍ HYPERTENZE U DIALYZOVANÝCH PACIENTŮ

Cíl: Výskyt plicní hypertenze u pacientů s konečným selháním ledvin léčených pravidelnou hemodialýzou je je podle některých studií až 60%. Příčin je celá řada – od specifických poruch metabolismu až po hyperkinetickou cirkulaci. Na té se podílí mj. průtok dialyzačním cévním zkratem a retence vody mezi dialýzami. Cílem této práce bylo odhadnout výskyt plicní hypertenze a posoudit efekt dialýzy a průtoku dialyzačním zkratem. Metody: Do studie jsme zařadili klinicky stabilní dialyzované pacienty ze dvou dialyzačních středisek. Byla provedena echokardiografie těsně před dialýzou a hned po ní – na dialyzačním lůžku. Dále byl kalkulován průtok dialyzačním zkratem, odebrána krev ke stanovení BNP a zaznamenána dialyzační data. Byla provedena korelační analýza průtoku zkratem a hladiny BNP s hodnotou systolického krevního tlaku v plicnici odhadnutou z echokardiografie. Hranicí PH byla hodnota PAPs nad 30 mmHg. Výsledky: Bylo vyšetřeno 68 pacientů. Trikuspidální regurgitace s hodnotitelným gradiientem byla zachycena u 50% pacientů – ti byli použiti pro analýzu. Z nich byla PH před HD přítomna v 82% případech, po HD „vymizela“ jen u 12%. Výše PAPs korelovala pozitivně s hladinou BNP (r =0.42, p<0.05), nikoli s průtokem dialyzačním zkratem. Závěr: Potvrzujeme vysoký výskyt plicní hypertenze. Hlavní příčina je mimo hyperkinetickou cirkulaci.