IMPLANTACE TRVALÉHO KARDIOSTIMULÁTORU PO TRANSPLANTACI SRDCE: SPEKTRUM KLINICKÝCH INDIKACÍ

Úvod: Transplantace srdce (OTS) významně změnila léčebnou strategii terminálního stádia srdečního selhání. Srdeční štěp je vystaven řadě nepříznivých vlivů. Sympatická denervace, ischemické poškození sinusového uzlu, ischemie vlastního štěpu a účinek léků jsou nejčastější příčiny posttransplantační bradykardie. Implantace trvalého kardiostimulátoru (TKS) je obvykle indikována u nemocných, kde přetrvává bradykardie a je spojena se symptomy. Implantace TKS je uváděna u 4-29% nemocných po OTS. Cílem této studie je analyzovat četnost a spektrum klinických indikací implantace TKS po OTS na našem pracovišti.

Metody: Byla zhodnocena databáze OTS, lékařské zprávy a implantační protokoly u všech nemocných, kteří podstoupili v IKEM de novo OTS ( n =977, průměrný věk 48 let, 166 žen) v období I/1984 – XI/2014. Biatriální chirurgická technika OTS byla užívána do roku 1993, od té doby je používán bikavální přístup.

Výsledky: 52 nemocných po OTS (5.3%) bylo indikováno k implantaci TKS. Průměrný věk činil 54±8 let, 11 žen. Sick sinus syndrom představoval indikaci u 9 pts (18%), u všech 4 operovaných biatriální technikou. Atrioventrikulární blok byl indikací u 41 pts (78%). U 30 pts byl TKS implantován časně po OTS (7-49 dnů). U 2 pts (4%) byla indikací synkopa a raménková blokáda.

Závěr: V našem souboru byl TKS implantován u 5.3% nemocných po OTS. Se zavedením bikavální techniky se nezměnila četnost nutnosti implantace TKS, ve spektru klinických indikací převažuje AV převodní porucha.