KATETROVÁ ABLACE U 754 PACIENTŮ S PAROXYSMÁLNÍ FIBRILACÍ SÍNÍ – RETROSPEKTIVNÍ ANALÝZA PROCEDURÁLNÍCH ENDPOINTŮ A KLINICKÝCH VÝSLEDKŮ

Cíl: Zhodnocení dlouhodobých výsledků katetrové ablace paroxysmální fibrilace síní (PFS). Metodika: Ablace PFS byla provedena v letech 2003-2013 u 754 pacientů (33% žen, 57±10 let) v 1026 výkonech. Jeden, dva, tři, čtyři, a pět výkonů mělo 71%, 23%, 4%, 1% a 0,1% pacientů. Po základní izolaci plicních žil (PŽ) bylo na vyšetřujícím, zda se snažil o ukončení ev. běžící arytmie a/nebo testování nevyvolatelnosti. Výsledky: Po jednom resp. po posledním (jednom nebo opakovaném) výkonu zůstalo bez recidivy arytmie 54% resp. 76% pacientů. Klinický stav na konci sledování 58±35 měsíců byl následující: SR bez antiarytmik (AA) - 72%, SR s AA – 13%, paroxysmální FS/AT - 12%, perzistentní FS/AT – 3% pacientů. Při prvním výkonu byla izolace PŽ, rozsáhlejší ablace levé síně (LS), ablace LS+ koronárního sinu (CS), resp. ablace LS, CS a pravé síně provedena u 596, 91, 64 a 3 pacientů. Dosažení (n=179 pacientů) vs. nedosažení nebo netestování neinducibility (n=574) bylo spojeno s absencí recidivy u 66% vs. 51% pacientů (p=0,04). Bylo zaznamenáno 125 lokalizovaných nebo makroreentry zdrojů mimo antra PŽ. Při první reablaci (n=218) bylo dosažení (n=113) vs. nedosažení nebo netestování neinducibility spojeno s absencí recidivy u 76% vs. 43% pacientů (p=0,016). Lokalizované resp. makroreentry zdroje mimo antra PŽ byly zastoupeny u 57, resp. 53 pacientů, přičemž tyto zdroje byly zaznamenány u 30 resp. 38 ze 161 pacientů s pouhou izolací PŽ při první ablaci, u nichž tedy nemohly znamenat proarytmický efekt předchozí ablace. Význam neinducibility a zastoupení zdrojů mimo antra PŽ se zvyšoval při dalších reablacích. Závěr: Výsledky naznačují význam mapování a eliminace zdrojů mimo PŽ a současně limity prosté mechanistické izolace PŽ i u pacientů s paroxysmální FS.