ADHERENCE K MEDIKAMENTÓZNÍ TERAPII U NEMOCNÝCH LÉČENÝCH BIVENTRIKULÁRNÍ STIMULACÍ

Cíl: Cílem práce bylo zjistit výskyt non-adherence k farmakologické léčbě u nemocných se srdečním selháním léčených resynchronizační terapií a odhadnout efektivitu tohoto vyšetření v běžné klinické praxi.

Soubor a metody: Do studie byli zařazeni nemocní léčení biventrikulární stimulací pro diagnózu srdečního selhání. Adherence k medikamentózní terapii byla hodnocena stanovením sérových lékových hladin (LH). Ke stanovení LH byla použita vysokotlaká chromatografie kombinovaná s hmotnostní spektrometrií. Tímto způsobem byly stanoveny LH diuretik, betablokátorů, ACE-inhibitorů, sartanů a kalciových blokátorů. Amiodaron a digoxin byly stanovovány metodou imunoanalýzy. Náklady na stanovení LH u jednoho nemocného se pohybovaly v rozmezí 3342 – 9447 Kč. Hodnocení adherence bylo založeno na přítomnosti/nepřítomnosti daného léčiva v krvi.

Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 32 nemocných. Analýza LH prokázala plnou adherenci k užívané medikaci jen u 23 (72%) nemocných, u 9 (28%) byla prokázána částečná non-adherence k terapii, kdy hladina alespoň jednoho léčiva byla neměřitelná. Nezaznamenali jsme žádný případ neužívání ani jednoho z doporučených léků. Průměrné náklady nutné k diagnostikování jednoho případu částečné non-adherence byly odhadnuty na 28 tisíc Kč.

Závěr: Stanovení LH prokázalo částečnou non-adherenci k medikamentózní terapii u nemalého počtu nemocných léčených resynchronizační terapií. Vzhledem k vysoké ceně stanovení LH nepovažujeme plošný screening adherence k medikamentózní terapii tímto způsobem za racionální. Stanovení LH však může mít význam v případech, kdy přesné hodnocení adherence k doporučené medikaci přispěje k určení dalšího terapeutického postupu.