INCDENCE CHRONICKÉ TROMBOEMBOLICKÉ PLICNÍ HYPERTENZE PO PLICNÍ EMBOLII

Cíl: Po překonání akutní plicní embolie (PE) jsou pacienti bez závažných komorbidit ohroženi vznikem chronické tromboembolické plicní hypertenze (CTEPH). V naší prospektivní studii jsme po dobou 2 let sledovali nemocné s prokázanou PE, jako první manicestací tromboembolické žilní nemoci za účelem stanovení incidence CTEPH.

Metody: Populaci 97 kopnsekutivních pacientů s CT angiograficky prokázanou plicní embolií, která byla první symptomatickou teomboembolickou příhodou jsme podrobili podrobnému dvouletému echokardiografickému a klinickému sledování. Echokardiografie byla provedena při přijetí, v den dimise a dále za 6, 12 a 24 měsíců od stanovení diagnózy PE. Důraz byl kladen na velikost a funkci pravé srdeční komory a odhad systolického tlaku v plicnici. Symptomatičtí pacienti s echokardiografickými známkami plicní hypertenze (PH) podstoupili ventilačně-perfucní (V/Q) sken k potvrzení/vyloučení CTEPH, v případě nálezu ventilačně-perfusního mismatch pak pravostrannou srdeční katetrizaci k potvrzení diagnózy.

Výsledky: Na konci 2-letého sledování byly echokardiografické známky plicní hypertenze shledány u 5 pacientů z našeho souboru. V jednom případě v důsledku progredující mitrální regurgitace. Ze zbývajících 4 pacientů byli 3 symptomatičtí, z nichž 2 jsou ve spolupráci s expertními centry na specifické farmakoterapii, jeden zcela asymptomatický nemocný s pozitivním V/Q skenem nebyl vyšetřován invazivně a jedna mírně symptomatická nemocná s pozitivním V/Q skenem odmítla invazivní vyšetření.

Závěr: Incidence CTEPH v našem souboru byla 4,2 %. Naše výsledky jsou zhruba ve středu literárně udávaných údajů a poukazují na to, že léčba PE nekončí nasazením a vedením antikoagulační terapie, CTEPH musí být zařazena do diferenciálně diagnostických rozvah u pacientů s dušností, obzvláště těch s anamnézou tromboembolické nemoci.