VYŠETŘENÍ ANTIHYPERTENZIV U PACIENTŮ S PODEZŘENÍM NA REZISTENTNÍ ARTERIÁLNÍ HYPERTENZI – NAŠE ZKUŠENOSTI

Východisko: Nejčastější příčinou rezistentní arteriální hypertenze je pseudorezistence způsobená špatnou adherencí pacientů k léčbě. Jedinou objektivní metodou k posouzení adherence k léčbě je stanovení antihypertenziv v krvi nemocných. Cíle práce: ověřit možnosti vyšetření antihypertenziv u pacientů s podezřením na rezistentní hypertenzi Metodika: Vyšetřili jsme 27 pacientů odeslaných do Ambulance pro léčbu hypertenze NNH s podezřením na rezistentní arteriální hypertenzi. Sekundární hypertenze byla vyloučena. U pacientů jsme provedli odběr krve ke stanovení antihypertenziv v séru ve spolupráci s laboratoří Pharmakl s.r.o. K vyšetření byla použita vysokoúčinná kapalinová chromatografie (HPLC) na detektoru tandemovém hmotnostním spektrometru (LC-MS/MS). Laboratoř má k dispozici terapeutické monitorování těchto antihypertenziv: carvedilolu, bisoprololu, losartanu, valsartanu, telmisartanu, amlodipinu a hydrochlorothiazidu. Odběr krve byl proveden vždy ráno na konci dávkovacího intervalu (před podáním následující dávky léku). Výsledky: Soubor tvořilo 22 muži a 5 žen, průměrný věk byl 61 let, průměrný BMI 30,3 kg/m2, průměrný tlak krve v ordinaci (průměr ze tří měření) byl 150,8/91,4 mmHg, medián 151/90 mmHg. Průměrný počet antihypertenziv byl 3,8 léku ve volné nebo fixní kombinaci. Nejčastěji stanoveným léčivem byl amlodipin a hydrochlorothiazid. Nulová koncentrace léku byla zjištěna u tří z 27 nemocných. Pseudorezistence byla zjištěna u čtyř z 27 pacientů (včetně pacienta s nedosažením cílové hodnoty TK při monoterapii). Závěr: Vyšetření antihypertenziv v krvi pacientů s podezřením na rezistentní hypertenzi odhaluje spolehlivě nemocné se špatnou adherencí k léčbě. Použité metody je třeba ověřit na větším souboru pacientů s rozšířením spektra antihypertenziv.