ELEKTRICKÁ POLOHA LEVOKOMOROVÉ ELEKTRODY JE NEZÁVISLÝM PREDIKTOREM KARDIÁLNÍ MORTALITY PACIENTŮ LÉČENÝCH SRDEČNÍ RESYNCHRONIZAČNÍ LÉČBOU

Úvod: Klinická a echokardiografické odpověď na srdeční resynchronizační léčbu (SRL) je závislá na elektrické poloze levokomorové elektrody (LVE) vyjádřené jako QLV (zpoždění signálu ze zavedené LVE od počátku QRS komplexu). Cílem naší práce bylo zjistit, zda se tato souvislost, prokázaná při krátkodobém sledování, projeví v počtu kardiálních úmrtí při dlouhodobém sledování.
Metodika: Analyzovali jsme data prospektivně vedeného registru pacientů léčených SRL v Krajské nemocnici Liberec. V letech 2005-2013 jsme implantovali přístroj pro SRL celkem 329 nemocným s blokádou levého Tawarova raménka (LBBB) nebo poruchou nitrokomorového vedení (IVCD), u kterých bylo při implantaci hodnoceno QLV.
Výsledky: Průměrná doba sledování byla 3,3 ± 1,9 roků. Ve sledování zemřelo 83 (25,2%) pacientů, z nich na kardiální příčinu 49 (14,9%) pacientů. Pacienti, kteří zemřeli z kardiálních příčin, měli při implantaci častěji ischemickou chorobu srdeční, závažnější příznaky (vyšší třídu NYHA), nižší ejekční frakci (EF) levé komory a kratší QLV ratio (poměr QLV a šířky QRS komplexu). V multivariantní analýze (Cox regression) byly nezávislými prediktory pro kardiální úmrtí věk nad 72 let (p = 0,01), trvání QRS nad 169 ms (p = 0,04), EF levé komory srdeční < 25 % (p = 0,03) a QLV ratio ≤ 0,7 (p = 0,006). Pacienti s  QLV ratio ≤ 0,7 měli větší riziko kardiálního úmrtí s RR 2,27 (CI 1,27 – 4,08; p = 0,06). Na Kaplan-Meierových křivkách můžeme pozorovat, že rozdíl v úmrtí se začne projevovat až 2 roky po implantaci (obr. 1).
Závěr: Elektrická poloha levokomorové elektrody byla nejsilnějším nezávislým faktorem určujícím riziko kardiálního úmrtí u pacientů s LBBB/IVCD léčených SRL.