DLOUHODOBÁ PROGNÓZA A KOMPLIKUJÍCÍ ONEMOCNĚNÍ U PACIENTŮ S REZISTENTNÍ HYPERTENZÍ HOSPITALIZOVANÝCH NA INTERNÍM ODDĚLENÍ

Rezistentní hypertenze (RHT) je definována jako neschopnost dosáhnout cílových hodnot krevního tlaku (TK) ani při použití trojkombinace antihypertenziv, včetně diuretika. Přítomnost hypertenze zvyšuje riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění a zvyšování hodnoty systolického TK je provázeno kontinuálním zvyšováním kardiovaskulární morbidity i mortality. Přesto prognoza pacientů s RHT není přesně známá.
Náš soubor tvořilo 586 hypertoniků s RHT hospitalizovaných v letech 2005-2006 na naší klinice. Pacienti s RHT tvořili 9,9% ze všech hypertoniků. Do roku 2014 zemřelo 42,7 % pacientů s RHT. Sledovali jsem výskyt kardiovaskulárních onemocnění, rizikových faktorů a další parametry.
Zemřelí pacienti s RHT byli významně starší (72,6:67,1 let), s vyšším výskytem ischemické choroby srdeční ( 51,6:36,6%), srdečního selhání (32,8:17,6%), mozkové příhody (21,6:14,3%) a diabetu mellitu (55,6:39,3%). Rovněž se ve skupině zemřelých pacientů s RHT častěji vyskytovala fibrilace síní a byla vyšší hodnota kreatininu ( 140,5 : 107,5 umol/l). Nebyly významné rozdíly v kontrole TK a počtu podávaných antihypertenziv. Větší odchylky ve výběru antihypertenziv byly pouze v diuretické terapii, kdy u zemřelých s RHT byl častěji podáván furosemid a spironolakton (u žijících thiazidová diuretika).
Mortalita pacientů s RHT souvisí spíše s výskytem komplikujících onemocnění, než se samotnou kontrolou TK a typem použité antihypertenzní terapie. Výskyt komplikujících onemocnění byl vyšší než je běžný v populaci hypertoniků, což může být dáno jak zvýšenou hodnotou krevního TK, tak horší adherencí k léčbě, která bývá u pacientů s RHT popisována. Při výběru vhodné kombinace antihypertenziv u pacientů s RHT by mělo být bráno v úvahu jak vyšší kardiovaskulární riziko pacienta, tak nutnost intervence dalších rizikových faktorů.