FUNKČNÍ ZLEPŠENÍ PO ÚSPĚŠNÉ KATETROVÉ ABLACI DLOUHODOBÉ PERZISTENTNÍ FIBRILACE SÍNÍ JE SROVNATELNÉ U PACIENTŮ SE ZACHOVANOU VS. SNÍŽENOU SYSTOLICKOU FUNKCÍ LEVÉ KOMORY
Cíl: Zlepšení kvality života (QoL), EFLK, BNP a maximální spotřeby O2 (VO2 max) po katetrové ablaci (dlouhodobé) perzistentní fibrilace síní (DPFS) u pacientů se srdečním selháním je známo. Cílem práce bylo zhodnocení funkčního zlepšení po restauraci sinusového rytmu (SR) u pacientů s DPFS a zachovanou systolickou funkcí LK. Metodika: Z prospektivního registru ablace DPFS (n=210, 59±9 let, 22% žen) bylo vybráno 155 pacientů bez anamnézy dysfunkce LK (EFLK ≥50%) (skupina 1) a 41 pacientů, kteří měli konzistentně EFLK ≤40% po dobu 23±20 měsíců (skupina 2). Hodnotil se rozdíl mezi vstupní a 12 měsíční hodnotou funkčních parametrů - EFLK (%), VO2 max (ml/kg/min), NT-proBNP (pg/mL) a QoL (EQ-VAS a EQ-5D) u pacientů, kteří měli ve 12. měsíci sledování SR. Výsledky: Ve skupině 1 vs. 2 byl stabilní SR na konci sledování 46±18 měsíců přítomen u 88% vs. 98% pacientů. Všechny parametry se zlepšily signifikantně v obou skupinách (všechna p<0,001). EFLK se zcela znormalizovala (≥50%) u 83% pacient ze skupiny 2. Při srovnání mezi skupinami byla přirozeně velikost zlepšení EFLK menší ve skupině 1 vs. 2, zatímco tento rozdíl nebyl přítomen u VO2 max, EQ-VAS, and EQ-5D (Tabulka). Závěr: Regrese arytmií indukované kardiopatie má omezený vliv na funkční zlepšení po úspěšné ablaci DPFS . Příznivý efekt lze přisoudit především restauraci SR jako takové.
Skupina 1 | Skupina 2 | Skupina 1 vs. 2 | |||||
Vstup | M 12 | Změna | Vstup | M12 | Změna | P | |
EFLK | 58±4 | 61±2 | 3±4 | 33±5 | 56±9 | 22±8 | <0,0001 |
VO2 max | 21,3±6,0 | 24,4±7,4 | 3,0±4,4 | 17,9±5,9 | 21,8±8,0 | 3,9±5,1 | 0,33 |
NT-proBNP | 942±625 | 230±189 | -711±562 | 1748±1294 | 440±486 | -1308±1157 | <0,0001 |
EQ-VAS | 64±13 | 73±12 | 10±10 | 56±16 | 65±14 | 9±11 | 0,95 |
EQ-5D | 70±12 | 76±14 | 6±12 | 63±18 | 72±16 | 9±13 | 0,28 |