HYPERSENZITIVITA NA MATERIÁL JAKO MOŽNÁ PŘÍČINA POZDNÍCH KOMPLIKACÍ AKTIVNÍCH IMPLANTÁTŮ

Cíl. Ověřit, zda u pacientů s pozdními komplikacemi po implantacích  kardiostimulátoru (PM) či implantabilního defibrilátoru (ICD) je přítomna hypersenzitivita na některý z použitých materiálů.

Metodika, soubor. RTG spektrometrií jsme zjistili složení těl PM a ICD, stopovou analýzou pak obsahy kovů v obalech elektrod.13 pacientům s implantovaným PM či ICD a pozdními komplikacemi v kapse byla po podepsání informovaného souhlasu a vyplnění dotazníku environmentální zátěže odebrána nesrážlivá krev k vyšetření tzv. hypersenzitivity (alergie pozdního typu) na kovy pomocí testu MELISA (Memory Lymphocyte Immunostimulation Assay). Vzorky nesrážlivé krve byly vyšetřeny v zahraniční certifikované MELISA laboratoři; byla zjišťována reaktivita na 12 kovů. Kontrolní skupinu tvořili pacienti (zatím 3) se zaimplantovaným stejným přístrojem bez pozdních komplikací.

Výsledky. 9 pacientů s PM či ICD a dříve prodělanou pozdní komplikací reagovalo hypersenzitivně minimálně na 1 z kovů titanové slitiny. Nejčastěji pacienti reagovali na 2, 3, 4 a 6 kovů. Nejčastější byla hypersenzitivita na rtuť (10x), kadmium (9x), nikl (8x), titan (7x) a cín (5x). Každý z pacientů kontrolní skupiny reagoval hypersenzitivně právě na 1 kov – nikl.

Závěr. I při malém počtu zatím vyšetřených pacientů se zdá, že jedinci s pozdními komplikacemi aktivních implantátů vykazují vyšší a častější hypersenzitivitu na vytipované kovy než kontrolní skupina.

Podpořeno stejnojmenným grantem ČKS.