EXTRAKORPORÁLNÍ KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE U REFRAKTERNÍ OBĚHOVÉ ZÁSTAVY

Úvod. Extrakorporální resuscitace (ECPR) u nemocných s refrakterní srdeční zástavou přestavuje v mnohých případech poslední šanci na záchranu pacienta. Současná literární evidence o výsledcích ECPR je však stále nedostatečná.

Soubor a metodika. Analyzovali jsme soubor 18 nemocných, kterým jsme v průběhu oběhové zástavy, která byla refrakterní ke standardním resuscitačním postupům, zavedli extrakorporální membránovou oxygenaci ve veno-arteriální konfiguraci (VA ECMO). Kanyly byly zaváděny punkčně pod skiaskopickou či ultrazvukovou kontrolou. U většiny nemocných byl k srdeční masáži do spuštění VA ECMO využíván automatický systém pro zevní srdeční masáž.

Výsledky. Průměrný věk v našem souboru byl 57 let (35-74), jednalo se o 2 ženy a 16 mužů. Všichni nemocní byli v refrakterní srdeční zástavě, kdy se konvenčními metodami nepodařilo obnovit spontánní krevní oběh po dobu alespoň 20 minut. 12 pacientů (67%) mělo srdeční zástavu mimo nemocnici a bylo na naše pracoviště přivezeno za kontinuální resuscitace během transportu. U 14 nemocných byl příčinou oběhové zástavy akutní koronární syndrom, ve 2 případech se jednalo o masivní plicní embolii a ve 2 případech o těžkou aortální stenózu. 6 nemocných (33%) přežilo do propuštění nebo překladu z našeho pracoviště, z toho 4 bez neurologického deficitu (CPC 1; 3 jsou po úspěšné transplantaci srdce, jeden je stabilizovaný na konzervativní léčbě), jeden pacient má těžké postižení mozku (CPC 3), jeden nemocný přežil s apalickým syndromem (CPC 4).

Závěr. Naše výsledky naznačují, že s pomocí ECPR ani srdeční zástava, která je refrakterní ke standardním resuscitačním postupům, nemusí být zcela neřešitelným stavem.