ÚČINEK AMBULANTNÍHO REHABILITAČNÍHO PROGRAMU U PACIENTŮ PO AKUTNÍM INFARKTU MYOKARDU

Cíl: Posoudit účinnost 3měsíčního kardiorehabilitačního programu na tělesnou výkonnost, maximální aerobní kapacitu, hodnotu ventilačního anaerobního prahu (VT1) a svalovou sílu u pacientů po akutním infarktu myokardu. Pacienti a metody: Bylo vyšetřeno 49 mužů (průměrný věk 59,0 ± 11,82 let, průměrná EF LK 50 ±10,6 %) a 21 žen (průměrný věk 61,4 ± 11,42 let, průměrná EF LK 53 ± 12,1 %) po akutním infarktu myokardu zařazených do 3měsíčního ambulantního rehabilitačního programu v rámci II. fáze kardiovaskulární rehabilitace. Rehabilitační program probíhal 3x týdně jako kombinovaný trénink (kombinace vytrvalostní aerobní a silové zátěže). Tréninková intenzita byla na úrovni VT1 stanoveného spiroergometricky. Intenzita pro posilovací trénink byla stanovena metodou 1-RM (one repetition maximum); byly použity tréninkové zátěže 30 %, 40 %, 50 % a 60 % 1-RM. Před zahájením a po ukončení programu bylo provedeno spiroergometrické vyšetření rampovým protokolem a test 1-RM u tří cviků posilovacího tréninku. Výsledky: Po 3měsíčním kombinovaném tréninku došlo ke zvýšení maximálního dosaženého výkonu u mužů o 0,3 W.kg-1 (p < 0,01; 99% CI: +0,17; +0,34) a u žen o 0,1 W.kg-1 (p < 0,01; 99% CI: +0,03; +0,21). Maximální aerobní kapacita se u mužů zvýšila o 2,3 ml.min-1.kg-1 (p < 0,01; 99% CI: +1,11; +3,48) a u žen o 1,5 ml.min-1.kg-1 (p < 0,01; 99% CI: +0,13; +2,80). Hodnota VT1 se zvýšila u mužů (p < 0,05; medián rozdílu = 0,9 ml.min-1. kg-1; 95% CI +0,34; +0,74) i u žen (p < 0,05; medián rozdílu = 0,5 ml.min-1. kg-1; 95% CI -0,26; +1,79). V testu 1-RM se signifikantně zlepšila maximální zvednutá zátěž u všech tří cviků posilovacího tréninku u mužů i žen. Závěr: 3měsíční rehabilitační program zvýšil tělesnou výkonnost, maximální aerobní kapacitu, hodnotu ventilačního anaerobního prahu a svalovou sílu posilovaných partií u pacientů po akutním infarktu myokardu.