HERLESOVA PŘEDNÁŠKA: ATLETICKÉ SRDCE

Atletickým srdcem rozumíme soubor změn srdeční struktury a funkce, které indukuje sportovní zátěž. Ačkoli je evidentní, že sport vede ke snížení rizika kardiovaskulární morbidity a mortality, jsou výkonnostní sportovci ohroženi některými riziky. Mezi ně patří vyšší riziko náhlé srdeční smrti a také vyšší incidence poruch srdečního rytmu, zejména fibrilace síní. V rámci prevence náhlé srdeční smrti je stále široce diskutován význam preventivních skríningových vyšetření sportovců. Jednotný názor nepanuje ani na využití hodnocení EKG, které se sice v některých studiích ukázalo jako účinný nástroj pro odhalení kardiomyopatií, avšak mnozí poukazují na náročnost jeho hodnocení a možnou stigmatizaci atletů při jeho nesprávné interpretaci. V kardiologii se jako problematické jeví především odlišení změn fyziologického charakteru od těch, které jsou spojeny s nerozpoznanou patologií, která ohrožuje své nositele vážnými komplikacemi. Mezi klasické diferenciálně diagnostické problémy patří odlišení atletického srdce od hypertrofické a méně často i od dilatační kardiomyopatie. V posledních letech se objevují nové důkazy o vlivu zátěže na pravé srdce a poměrně častou otázkou se stává rozpoznání arytmogenní kardiomyopatie pravé komory. Situaci komplikuje skutečnost, že excesivní zátěž bez adekvátní přípravy a odpočinku skutečně u některých jedinců může navodit změny podobné kardiomyopatiím, včetně rozvoje fibrózy myokardu detekovatelné pozdním sycením gadoliniem při vyšetření magnetickou rezonancí. Situaci ve sportu dále komplikuje používání zakázaných podpůrných substancí, které mohou mít nežádoucí kardiovaskulární účinky. V minulosti tak bylo možno najít v některých sportech změny srdeční struktury takového stupně, který pravděpodobně není prostým tréninkem dosažitelný. Zvážíme-li narůstající počet aktivně sportujících jedinců v populaci, může se každý kardiolog setkat s otázkou interpretace změn u atletického srdce. V takových situacích se jako klíčová jeví znalost stupně změn, které je možno považovat ještě za fyziologické, a hranice, od níž je již nutno vyslovit podezření na postižení myokardu.