FARMAKOTERPAIE FIBRILACE SÍNÍ PŘI CHRONICKÉM SRDEČNÍM SELHÁNÍ

Výskyt fibrilace síní (FS) je u nemocných s chronickým srdečním selhání (CHSS) závislý na tíži CHSS. Prevalence FS kolísá od cca 5 % u asymptomatických nemocných (NYHA I) až k cca 50 % u nemocných ve funkční třídě NYHA IV. Hemodynamické důsledky FS jsou u nemocných s CHSS závažnější než u nemocných bez CHSS, proto i léčba musí být razantnější a důslednější.
Fibrilace síní je při CHSS obvykle chronická a šance na dlouhodobé udržení sinusového rytmu poměrně malé. Přesto se u nemocncýh s nedlouho trvající FS a jen lehce nebo středně zvětšenou levou síní pokoušíme o obnovení sinusového rytmu, ať již farmakologickou nebo elektrickou kardoverzí. Nejúčinnějším lékem pro udržení sinusového rytmu po úspěšné kardioverzi je amiodaron v obvyklé denní dávce 200 mg. Dlouhodobé podávání antiarytmik třídy I (např. propafenonu) je u nemocných s CHSS kontrindikováno pro jejich negativně inotropní účinek. Obnovení a udržení sinusového rytmu je mimořádně důležité u nemocných s diastolickým CHSS.
Základním léčebným opatřením při chronické FS u CHSS je důsledná kontrola komorové frekvence. Lékem první volby jsou betablokátory, které kontrolují komorovu frekvenci jak v klidu, tak i při zátěži. Při nedostatečném účinku se mohou kombinovat s digoxinem, popřípadě i s amiodaronem.
Samozřejmostí musí být chronická antikoagulační léčbě pro prevenci tromboembolických komplikací, jejichž riziko je při CHSS významně zvýšené. Nejsou-li přítomné kontraindikace, podává se warfarin podle obvyklých pravidel. Cílová hodnota INR je 2,0 - 3,5. Podávání kyseliny acetylsalicylové a jiných antiagregancií je pro prevenci tromboembolických komplikací při FS naprosto nedostatečné. V různé fázi klinického testování je několik nových antiagregačních léků, které vzbuzují naděje, že by se v budoucnosti mohly stát alternativou k warfarinu.