JAKÁ ÚSKALÍ NÁM BRÁNÍ V ÚSPĚŠNÉ IMPLANTACI LEVOKOMOROVÉ ELEKTRODY PŘI RESYNCHRONIZAČNÍ LÉČBĚ SRDEČNÍHO SELHÁVÁNÍ ?

Úvod : Problémem resynchronizační léčby srdečního selhávání mimo otázku tzv." non responderů léčby" zůstává i skutečnost , že různá anatomická úskalí neumožní u části pacientů úspěšné endovasální zavedení levokomorové elektrody(=LK) do cílových větví koronárního sinu(=CS).
Cíl práce : Zhodnocení hlavních příčin neúspěšné endovasální implantace LK elektrody a možnosti jejich překonání s důrazem na následnou epikardiální implantaci kardiochirurgicky.
Metodika a soubor : Retrospektivní zhodnocení souboru 217 pacientů s těžkým srdečním selháním, u nichž jsme  na našem pracovišti v období 04/2002-11/2007 primárně endovasálně implantovali biventrikulární stimulační systém.
Výsledky : Endovasální implantace byla neúspěšná u 27 pac. (=12,4%). Hlavními úskalími byly : angulace cílových větví CS u 7 pac. (=3,2%), vznik disekce CS a jeho větví u 6 pac. (=2,7%), gracilita - difůzní postižení cílových větví CS u 4 pac. (=1,8%), dráždění frenického nervu u 3 pac.(=1,3%), nenasondování ostia CS u 3 pac. (=1,3%). Perioperační mortalita byla 0,4% (=1 pac.s progredujícím srdečním selháváním i přes úspěšnou implantaci LK elektrody).
Následná epikardiální implantace kardiochirurgicky byla provedena u 23 endovasálně neúspěšně implantovaných pacientů .Perioperační mortalita byla 0% ! Významnější perioperační komplikace nastala jen u 1 pac.(=4%), kdy šlo o velký podkožní emfyzém hrudníku.
Závěry : 1. Anatomická úskalí jsou i přes stále sofistikovanější zaváděcí  instrumentária a LK elektrody nadále poměrně významnou překážkou úspěšné endovasální implantace LK elektrody. Nemají ale vliv na mortalitu . 2. Endovasálně neúspěšně řešené pacienty lze následně  efektně prakticky ve 100% vyřešit epikardiálně kardiochirurgicky a to s nulovou mortalitou. Možným významnějším úskalím epikardiální implantace mohou být srůsty v hrudníku  po předchozí srdeční operaci.