POKROČILÁ FORMA ARYTMOGENNÍ KARDIOMYOPATIE PRAVÉ KOMORY: SROVNÁNÍ ZOBRAZOVACÍCH TECHNIK S PATOLOGICKO-ANATOMICKÝM NÁLEZEM

Úvod: Arytmogenní kardiomyopatie pravé komory (ARVC) je vrozené onemocnění charakterizované fibrolipomatózní přeměnou svaloviny pravé komory a paroxysmy komorových tachykardií (KT). Diagnosa ARVC bývá stanovena pomocí magnetické rezonance (MR) či elektroanatomického (EA) mapování. Uvádíme kasuistiku pacientky s ARVC, která podstoupila transplantaci srdce a u které porovnáváme výsledky zobrazovacích technik s patologicko-anatomickým nálezem na explantovaném srdci.
Kasuistika: 46-letá pacientka s dysfunkcí obou komor na podkladě blíže neurčené kardiomyopatie byla na našem pracovišti sledována jako kandidátka transplantace srdce. Během kontrolní hospitalizace byly však zachyceny běhy pomalé KT a následně bylo provedeno EA mapování (CARTO, Biosense-Webster) a katetrizační ablace. Voltážová mapa levé komory neprokázala rozsáhlejší oblast nízkých potenciálů, v pravé komoře byly zjištěny typické známky ARVC – jizevnatá tkáň na celé volné stěně pravé komory. Katetrizační ablace byla provedena v hrotu pravé komory, kde byl přítomen nejlepší pacemap, kde ale nebyla zjištěna rozsáhlejší jizva. Dále byla provedena MR, která navíc popsala jizevnatou tkáň v oblasti srdečního hrotu. Pacientka následně podstoupila transplantaci srdce. Makroskopický nález na explantovaném srdci byl rozsáhlejší než se jevilo z EA map a odpovídal MR obrazům. V oblasti srdečního hrotu byla jednoznačně patrna rozsáhlá jizva zasahující částečně do endokardu levé komory. Pro výraznou trabekularizaci hrotu však nebyla tato oblast přístupná endokardiálnímu mapování.
Závěr: Kasuistika dokumentuje rozsah postižení u pokročilé formy ARVC, které může postihovat srdeční hrot a levou komoru. EA mapování mělo tendenci podhodnotit rozsah změn v oblasti hrotu. Vysvětlením může být fakt, že skutečný hrot pravé komory je pro výraznou trabekularizaci endokardiálním mapováním nedosažitelný.