DETEKCE POŠKOZENÍ MYOKARDU PŘI RADIOFREKVENČNÍCH ABLACÍCH S VYUŽITÍM NĚKTERÝCH NOVÝCH KARDIOMARKERŮ

RF ablace jsou provázeny vznikem malého poškození myokardiální tkáně. Řada těchto výkonů je spojena narůstajícím počtem aplikací radiofrekvenční energie.
Cílem práce je posoudit použitelnost některých nových markerů odrážejících patologické změny v myokardu - mastné kyseliny vážící protein (hFABP), glykogenfosforyláza BB (GPBB), srdečního troponinu I a CKMB. Soubor a metodika: Práce byla provedena v souboru 38 pacientů (21 mužů, prům.věku 53±14 let, 23 bylo léčeno pro AVNRT, 7 pro flutter síní a 8 pro fibrilaci síní).  Lab. stanovení byla provedena ze vzorků plazmy odebrané těsně před výkonem a 24 h poté. Statistické porovnání bylo povedeno s využitím programu Statistica 5.0.
Výsledky: 38 pacientů prodělalo RFA výkon bez komplikací, průměrná celková doba aplikací RF energie byla 1412±1867s, průměrný počet RF lézí byl 25±26, konvenční typ katétru byl užit u 19 pacientů, u 15 pacientů byla provedena TS punkce. Zatímco bazální hodnoty kardiálních markerů se nelišily od kontrolní skupiny, za 24 h po výkonu došlo k jejich vzestupu (cTnI  0.33±0.06 µg/L, vs. 0.77±0.48, p<0.001, CK MB 1.90±0.64 vs. 3.46 ± 2.25 µg/L, p<0.05,  hFABP  1.98±1.44 vs. 2.59±1.29µg/L a GPBB 7.07±5.85 vs. 11.11±12.64µg/L.  Mezi periprocedurálními koreláty patřily k významným: počet aplikací  (cTnI: r 0.61, p<0.001; CK-MB: r 0.54, p<0.01; hFABP: r 0.32, p<0.05), délka RF aplikace (cTnI: r 0.70, p<0.001; CK-MB: r 0.69, p<0.01; hFABP: r 0.42, p<0.05). Vyšší hladina sledovaných markerů byla zjištěna u pacientů s TS punkcí (cTnI: 1.06±0.54 vs. 0.55±0.27µg/L, p<0.001;  CK-MB: 4.97±2.57 vs. 2.32±1.15µg/L, p<0.0001; hFABP: 3.16±1.63 vs. 1.96±0.67 µg/L, p<0.001). Da.  Závěr: práce ukazuje možnosti některých nových kardiomarkerů v použití při analýze poškození myokardiální tkáně, které provází radiofrekvenční ablace.
Práce byla provedena v rámci výzkumných projektů MSM0021620817 a MZO 00179906