NAŠE ZKUŠENOSTI S IMPLANTACÍ PŘIDATNÉ PODKOŽNÍ DEFIBRILAČNÍ ELEKTRODY U PACIENTŮ S VYSOKÝMI DEFIBRILAČNÍMI PRAHY. KRÁTKODOBÝ FOLLOW UP

Cíl: Vysoký defibrilační práh při implantaci intrakardiální defibrilační elektrody je obvykle známkou významného srdečního postižení. Cílem naší práce bylo analyzovat výsledky u skupiny pacientů, kterým byla pro tyto vysoké defibrilační prahy implantována přídatná podkožní defibrilační elektroda.
Metody: V období 2005-1/2008 byly na našem pracovišti implantovány přídatné elektrody 16 pacientům (1 žena). Průměrný věk byl 51±14let. Základní diagnosou byla dilatační kardiomyopatie (6pt), chlopenní vada (4pt), ICHS (4pt), VVS (1pt), idiopatická fibrilace komor (1pt). Průměrná ejekční frakce byla 23% (10-55%), průměrný enddiastolický rozměr LK byl 75 mm (53-90mm). Indikací k implantaci byla v  9 případech sekundární prevence náhlé srdeční smrti, u 4 pacientů primárně preventivní. U 12 pacientů byly zvýšené defibrilační prahy zjištěny při primoimplantaci, 4 byli indikováni po opakovaných neúčinných výbojích ICD pozorovaných při follow upu.
Výsledky: U 15 pacientů proběhl implantační výkon bez komplikací, u 1 pacienta nebyl defibrilační systém účinný ani s přidatnou elektrodou. Lokální infekce se rozvinula u 1 pacienta. Časně po výkonu (do 1 měsíce) zemřeli 3 nemocní převážně na progresi srdečního selhání, 1 podstoupil úspěšnou transplantaci srdce. U zbývajících pacientů byla účinnost ICD v přerušení komorových arytmií dobrá, nebylo pozorováno žádné náhlé úmrtí.
Závěr: Implantace přídatné podkožní defibrilační elektrody u nemocných s nefunkčním intrakardiálním defibrilačním systémem vede k efektivnímu snížení defibrilačního prahu s následným obnovením funkčnosti celého systému. Díky významnému srdečnímu postižení však zůstává prognosa těchto pacientů závažná.