REDUKCE KOMOROVÉ STIMULACE U NEMOCNÝCH S ICD SE SOUČASNOU BRADYKARDICKOU INDIKACÍ TRVALÉ KARDIOSTIMULACE

Úvod:Řada velkých studií prokázala nepříznivý efekt komorové apikální stimulace u nemocných s dysfunkcí levé komory srdeční a současnou bradykardickou indikací trvalé kardiostimulace.
Cíl práce: Ověření efektivity a bezpečnosti nového stimulačního algoritmu s preferencí AAI.
Soubor nemocných a metodika: 37 nemocných ( 24 M, 13 Ž, průměrný věk 58 ± 12 let, sekundárně preventivní indikace ICD, EF LK  27 ± 12 %, holterovsky dokumentovaný SSS /21/ nebo AVB /16/ před implantací). Průměrná doba sledování 18 ± 7 měsíců.
Práce analyzuje procento komorové stimulace u nemocných indikovaných k ICD se současnou bradykardickou indikací s použitím holterovkých dat ICD a standardního 24 hodinového holterovského vyšetření (HV) 12 měsíců po implantaci. Byl použit dvoudutinový ICD s aktivací algoritmu Managed Ventricular Pacing™(MVP),který umožňuje automatickou změnu stimulačního režimu z AAI na DDD.
Výsledky: U 37 nemocných bylo během sledování dokumentováno celkem 747 změn režimu AAI na DDDR. Nemocní se SSS byli stimulováni v režimu AAI v 91 % sledovaného období, u nemocných s intermit.AVB se síňová stimulace uplatnila ve 42 % kontinuální monitorace.Během 24 hod.HV byla dokumentována AV blokáda u 5 pacientů, ve všech případech s adekvátní změnou režimu na DDD a vynecháním 1 QRS komplexu. Změna stimulačního režimu byla u jedné ze 37 nemocných  označena  v záznamníku opakovaně jako subjektivní problém,u ostatních pacientů nebyla změna jednotlivých režimů vnímána.
Závěr:Komorová stimulace může být při použití algoritmu MVP významně redukována u nemocných se sick sinus syndromem se současnou možností back-up DDD režimu při výskytu AV blokády. Snížení komorové stimulace u nemocných s intermitentní AV blokádou může výrazně eliminovat další negativní remodelaci levé komory navozené pravokomorovou apikální stimulací a to zejména u nemocných s ICD s preexistující dysfunkcí LK.