VYUŽITÍ IMPEDANČNÍ KARDIOGRAFIE PRO OPTIMALIZACI SÍŇOKOMOROVÉHO A MEZIKOMOROVÉHO ZPOŽDĚNÍ BIVENTRIKULÁRNÍCH PŘÍSTROJŮ

Cíl: U pacientů (pac) s biventrikulárním (BiV) kardiostimulátorem nebo implantabilním defibrilátorem stanovit síňokomorové (AVD) a mezikomorové (VVD) zpoždění, které zajišťuje maximální srdeční výdej (COmax) kalkulovaný pomocí impedanční kardiografie (IKG) přístrojem TaskForce Monitor (Rakousko).
Soubor a metody: 20 pac s BiV implantátem po přeprogramování do režimu DDD 80/min k zajištění konstantní frekvence bylo vyšetřeno IKG při těchto programováních: 1) při fixním AVD měření při 5 konfiguracích VVD – předsazení pravokomorové stimulace o 40 resp. 20 ms (RV40, RV20), synchronní stimulacI (LV0) a předsazení levokomorové stimulace o 20 resp. 40 ms (LV20, LV40), VVD zajišťující COmax označeno VVDopt1. 2) při VVDopt1 měření při 7 konfiguracích AVD (80, 100, 120, 140, 160, 180 a 200 ms), AVD zajišťující COmax označeno AVDopt, 3) při AVDopt měření při 5 konfiguracích VVD jak v 1) +LV60, VVD zajišťující COmax označeno VVDopt2. Jednotlivé konfigurace testovány v randomizovaném pořadí, 2 minuty vyrovnávací fáze, 2 minuty měření.
Výsledky: VVDopt1 (N pac): RV40/RV20 (3/3), LV0(2), LV20/LV40 (3/7), nesignifikantní výsledek (2). AVDopt (N pac): 80/100/120 (4/2/6), 140/160/180/200 (4/2/1/2). VVDopt2 u N pts: RV40 (2), LV0 (2), LV40/LV60 (2/4), nesignifikantní výsledek (11). Reproducibilita identických konfigurací byla dobrá.
Závěr: V pilotní studii 20 pac s BiV přístrojem byl pouze u 12 pac nalezen optimální AVD menší než 130ms. U 4, resp. 2 pac byl optimální AVD pozorován v extrémních hodnotách 80ms, resp. 200ms. Po optimalizaci AVD jsme pozorovali u 11 pac nesignifikantní rozdíly CO pro jednotlivé konfigurace VVD.
Diskuse: Překvapivá byla nízká významnost optimalizace VVD při optimálním AVD u 11 pac. Nevýhodou vyšetření je velká časová náročnost. Limitací studie je možnost měření pouze v klidovém stavu pacienta, aproximace na fyzickou aktivitu není možná.