PERKUTÁNNÍ ZAVEDENÍ EPIKARDIÁLNÍCH ADHEZIVNÍCH ELEKTROD V RÁMCI RESYNCHRONIZAČNÍ LÉČBY NEMOCNÝCH S TĚŽKÝM STUPNĚM SRDEČNÍHO SELHÁNÍ

ÚVOD: Existuje řada limitací použití srdeční resynchronizační léčby (SRT ) s cílem provést stimulaci levé komory.Jde zvláště o neexistenci optimální žilní větve, možnost stimulace nervus phrenicus, nedokonalé stability zavedené elektrody.
CÍL: Referujeme experimentální a klinické použití epikardiální elektrody určené pro perkutánní způsob zavedení cestou subxiphoidální punkce.
METODA: Systém adhezivní elektrody se sestává ze tří silikonavaných ramen navzájem spojených v proximální a distální části. Okrajová ramena slouží jako opěrná „křidélka“, střední rameno je nositelem aktivních elektrod v bipolární konfiguraci, které jsou aktivní pouze na jedné straně.
V experimentu jsme ověřili techniku zavádění (prase 50 – 60 kg), klinicky pak u dvou nemocných, kteří byli indikováni k provedení katetrizační ablace komorové tachykardie (KT) s cílem provádět současně endokardiální a epikardiální ablaci.Jednalo se o dočasné zavedení elektrody, časově jsme byli omezeni dobou 30 minut.
VÝSLEDKY: U rámci experimentu jsme ověřili použití všech dostupných zavaděčů, možnost manipulace a výběru optimálního místa.Ve všech čtyřech případech jsme provedli nekomplikované zavedení a docílili efektivní stimulace.
V rámci klinického použtí jsme zavedli adhezivní elektrody u 2 nemocných. Byla provedena subxipoidální punkce a optimální poloha elektrody s podporou zavaděče s dosažením stimulačních prahů pod 1,2 V u obou nemocných a vysoké amplitudy komorového signálu > 10 mV. Jedinou komplikací zvláště v rámci experimentu byl vznik pneumoperikardu a nutnost jeho odsátí. V obou případech klinického použití jsme bez větších komplikací dokončili mapování a katetrizační ablaci KT.
ZÁVĚR: Ověřili jsme bezpečnost a efektivitu použití perkutánně zaváděných elektrod pro stimulaci z epikardu u prvních nemocných. Uzavíráme, že tento přístup je jednou z možností dalšího vývoje aplikace SRT.