TROJROZMĚRNÁ ECHOKARDIOGRAFIE V REÁLNÉM ČASE: PŘÍNOS PRO KVANTIFIKACI MITRÁLNÍ REGURGITACE PISA METODOU

Cíle
1) Pomocí real-time 3D echokardiografie stanovit skutečný tvar konvergenční zóny u mitrálních regurgitačních vad a její případnou proměnlivost v průběhu systoly. 2) Stanovit algoritmus pro kvantifikaci mitrální regurgitace ve 3D verzi PISA metody a validovat ho na souboru nemocných. 3) Určit chyby vznikající neadekvátním použitím modelu konstantní hemisféry.
Materiál a metoda
3D i 2D echokardiografií jsme vyšetřili 65 nemocných s mitrální regurgitací na přístroji Philips iE33. Oběma modalitami jsme určovali tvar a proměnlivost konvergenční zóny, měřili všechny hodnoty potřebné pro kvantifikaci mitrální regurgitace PISA metodou a provedli volumetri levé komory podle 2D Teichholze, respektive 3D metodou. U 3D i 2D verze PISA metody jsme použili nový algoritmus pro rotační i obecný hemielipsoid konstantní nebo proměnlivý.
Určovali jsme EROA, RV, RF, SV, EDV-ESV. Validaci jsme provedli u 3D i 2D verze PISA metody regresní analýzou pro vztah EDV-ESV=SV+RV.
Výsledky
95-97% konvergenčních zón mělo tvar rotačního hemielipsoidu, alespoň 33% bylo proměnlivých.
U 2D verze vykázala regresní analýza korelační koeficient r=0,8974 s p<0,0005, zatímco u 3D verze r=0,7864 s p<0,0005. Obě regresní přímky leží téměř v linii identity.
Při použití hemisférického modelu místo hemielipsoidního vzniká podhodnocení, které v průměru vyžaduje + korekci 26-33%, při použití konstantního modelu místo proměnlivého vzniká nadhodnocení, které v průměru vyžaduje – korekci 28-36%.
Závěry:
Většina konvergenčních zón u mitrální regurgitace je hemielipsoidních a více než třetina se významně mění v průběhu systoly.
Koncepce univerzálního konstantního hemisférického modelu u PISA metody je neudržitelná a je třeba ji nahradit individuálně nastavitelným modelem, respektujícím jak tvar tak chování konvergenční zóny.
3D verze PISA metody je méně přesná než 2D verze.
Podporováno grantem MZČR NR 9008-3