ELEKTROKARDIOGRAFICKÝ VEKTOR QRS KOMPLEXU A ORIENTACE ELEKTRODY U PACIENTŮ STIMULOVANÝCH Z VÝTOKOVÉHO TRAKTU PRAVÉ KOMORY, RETROSPEKTIVNÍ ANALÝZA 115 PACIENTŮ

Úvod: Při implantaci kardiostimulační elektrody do výtokového traktu pravé komory (RVOT) je snahou operatéra umístit elektrodu na komorové septum s cílem napodobení fyziologické komorové aktivace a zisku kratší délky stimulovaného QRS komplexu. I při dosažení optimální pozice na septu RVOT dle skiaskopické kontroly v levé šikmé projekci je mnohdy výsledná délka QRS intervalu suboptimální. Další markery korigující pozici elektrody na septu RVOT by mohly být přínosem pro výsledný QRS interval. 

Cíle studie: U pacientů stimulovaných ze septa RVOT retrospektivně zhodnotit, zda  orientace konce elektrody respektive EKG vektor stimulovaného QRS selektují skupinu pacientů s rozdílnou délkou QRS komplexu.

Soubor a metodika: U 115 pacientů s umístěním elektrody na septu RVOT byla retrospektivně vyhodnocena standardní RTG a EKG dokumentace. Soubor byl rozdělen dle orientace konce elektrody v bočné projekci do 3 skupin: A. přední (47 pacientů), B. zadní (48 pacientů), C. mediální (20 pacientů) a do 2 skupin dle vektoru stimulovaného QRS komplexu ve svodu I. : X. pozitivní (55 pacientů), Y. negativní plus izoelektrický (60 pacientů). Skupiny A versus B a X versus Y byly porovnávány dle intervalů stimulovaného QRS komplexu a rozdílu intervalů stimulovaného a nestimulovaného QRS komplexu.

Výsledky: V délce intervalů stimulovaného QRS a v délce rozdílu intervalů stimulovaného a nestimulovaného QRS komplexů na 5% hladině významnosti: 1. nebyl nalezen rozdíl mezi skupinami A versus B, 2. byl nalezen významný rozdíl mezi skupinami X versus Y.

Závěr: Pacienti stimulovaní ze septa RVOT měli v našem souboru při negativním nebo izoelektrickém EKG vektoru v I. svodu kratší interval stimulovaného a zároveň kratší rozdíl stimulovaného a nestimulovaného QRS komplexu. Orientace konce elektrody v bočné projekci výše uvedené parametry neovlivňovala.