JAK MONITOROVAT LÉČBU SRDEČNÍHO SELHÁNÍ: POMOCÍ HEMODYNAMIKY

Srdeční selhání bývá spojeno se zvýšeným plnícím tlakem levé komory (LK), plicní hypertenzí (PH) a případně i  zvýšeným plnícím tlakem pravé komory (PK). Klinické posouzení nestačí k posouzení hemodynamického stavu, protože u nemocných s chronickým srdečním selháním (CHSS) je jen volný vztah mezi klinickým a hemodynamickým stavem. Řada nemocných s těžkou PH je málo symptomatických a teprve při katetrizaci před srdeční transplantací se zjistí vysoká plicní rezistence jako problém při zařazení na čekací listinu.  Nemocní s CHSS, u kterých se nepodaří ani agresívní léčbou dosáhnout normalizace plnících tlaků, mají podstatně horší prognózu. U nemocných s PH se rozvíjí dysfunkce PK, která je spojena s nepříznivou prognózou.
Invazívní hemodynamické monitorování u nemocných s akutním a dekompenzovaným srdečním selháním ve studiích nevedlo ke zlepšení prognózy. Pravidelné katetrizace jsou indikovány jen před srdeční transplantací pro kontrolu plicní rezistence. Mnoho údajů o hemodynamickém stavu lze získat echokardiografickým vyšetřením. To poskytne orientaci o plnícím tlaku LK i PK a většinou umožní i přibližnou kvantifikaci plicní hypertenze. Ukáže i dopad PH na PK (dilatace, systolická dysfunkce) a déledobý dopad plnícího tlaku LK na velikost levé síně. Ireverzibilní restriktivní typ mitrálního průtoku je nepříznivým prognostickým markerem. Vzhledem ke své dostupnosti a neinvazívní povaze je echokardiografie vhodná k monitoraci hemodynamického stavu u nemocných zejména s pokročilým CHSS.
V poslední době jsou předmětem výzkumu implantabilní hemodynamické monitory. Očekává se od nich především varování před blížící se oběhovou dekompenzací, které umožní včas reagovat posílením diuretické léčby a snížit tak počet hospitalizací.
Zda důsledná úprava léčby dle hemodynamického stavu může mít příznivý vliv na mortalitu u srdečního selhání, zůstává otevřenou otázkou.