RECIDIVUJÍCÍ POINFARKTOVÁ RUPTURA MEZIKOMOROVÉHO SEPTA JAKO PŘÍČINA KARDIOGENNÍHO ŠOKU, DIFERENCIÁLNÍ DIAGNOSTIKA

54 letý kuřák, jinak doposud bez známého onemocnění, byl přijat pro šestidenní anamnézu typických progredujících stenokardií, s významným vystupňováním obtíží v posledních 24 hodinách před přijetím a se synkopálním stavem v den přijetí.
Stav byl na základě anamnézy a EKG známek hodnocen jako STEMIspodní stěny. Poslechový nález svědčil pro možnost ruptury mezikomorové přepážky, ta však při TTE vyšetření neprokázána.
Provedena urgentní SKG s nálezem MVD, PCI ACD s implantací dvou stentů. Ventrikulografie prokazuje defekt mezikomorového septa. Vzhledem k rozvíjejícímu se kardiogennímu šoku indikován ke kardiochirurgickému výkonu z vitální indikace.
Proveden CABG ad RIA (LIMA), RMS + RD venou sekvenčně, uzávěr defektu mezikomorového septa. Výkon komplikován špatnou kvalitou ischemických tkání.
Po výkonu masivní kombinovaná inotropní podpora a IABP, přesto přetrvávají známky nízkého srdečního výdeje klinicky i laboratorně, stejně tak i při invazivním monitorování hemodynamiky. V kontrastu s výraznou metabolickou acidosou s vysokou hladinou laktátu je saturace venozní krve odebrané plicnicovým katetrem na horní hranici normy. Opakované echokardiografické vyšetření prokazuje recidivu ruptury mezikomorového septa a dilataci pravé komory srdeční. Stav je hodnocen jako chirurgicky neřešitelný a nemocný umírá po 18 hodinách hospitalizace pod obrazem kardiogenního šoku. Vzhledem k nálezu dilatace PKS při kontrolním echokardiografickém vyšetření bylo pomýšleno i na možnost infarktu PKS, ten však nebyl při pitvě potvrzen.
Cílem kasuistiky je poukázat na možnost ruptury mezikomorového septa jako komplikace IM s vysokou mortalitou a na diagnostické obtíže při jejím stanovení.
Tato práce byla podpořena VZ UK v Praze č. MSM 0021620817, uděleným MŠMT ČR.